Článek
„Vracím se do Baku moc rád," usmívá se třiadvacetiletý borec, jenž od zimy patří pražské Slavii. Před rokem v úvodním duelu skupiny Evropské ligy nastoupil v dresu Severočechů v Baku proti Karabachu. Spoluhráč Baroš tehdy při napadání vybojoval míč a Sýkora jej pravačkou z hranice velkého vápna napálil po zemi do sítě. Oficiální časomíra UEFA ukazovala 10,69 sekundy.
„Já samozřejmě neměl o ničem ani ponětí. Až po zápase jsem se dozvěděl, že jde o rekordní zápis," vybavuje si Sýkora, který tehdy který tehdy zaostal jen těsně za nejrychlejším gólem Ligy mistrů, který drží Nizozemec Roy Makaay. V sezóně 2006/07 vstřelil za Bayern Mnichov v osmifinále branku do sítě Realu Madrid v čase 10,12 sekundy.
„Jednoznačně šlo o největší událost mé kariéry. Myslím, že do konce života budu ve statistikách Evropské ligy. I až tady jednou nebudu, pořád mé jméno zůstane u nejrychlejšího gólu soutěže," přemítá plzeňský rodák.
O pár dnů později si statistiky ve spojení s ázerbájdžánským fotbalem „vyšperkoval" znovu. „Poprvé v kariéře jsem nastoupil v základní sestavě reprezentace, navíc v kvalifikaci o mistrovství světa. Jenže ve Vítkovicích jsme místo očekávané výhry brali jen bod po bezbrankové remíze. Bylo to obrovské zklamání. Všichni jsme cítili, že vítězství bylo povinností," vybavuje si Sýkora.
A protože remízou (2:2) skončil i duel Liberce v Baku, doufá Sýkora při čtvrteční konfrontaci na olympijském stadiónu ve vítězství. „Když jsem byl v neděli večer nominovaný, šlo o překvapení. Přeci jen jsem toho v poslední době moc neodehrál. Ale hned jsem si nadcházející duel spojil právě s vystoupením Liberce v Ázerbájdžánu," přiznává Sýkora, že v hlavě si nosí především pozitivní vzpomínky.
„Karabach byl a je hodně kvalitní. Devět jeho hráčů je v reprezentaci. Řešili jsme s Michaelem Lüftnerem, že přes jeho Kodaň postoupili do Ligy mistrů. Mají mix domácích hráčů a zahraničních. Vynikající byli hlavně na křídlech. V ofenzivě bylo dost Brazilců," vzpomíná Sýkora, jenž během posledního týdne prožil téměř dvě desítky hodin v letadle. Nejprve putoval se Slavií šest hodin k duelu Evropské ligy do Astany, nyní absolvuje bezmála pětihodinový přesun do země na východě.
„Snáším posuny i létání docela dobře. I když šest hodin do Astany je i na mě už dost. Pustím si film, projdu se, poklábosíme. Hlavní je nastavit si v hlavě, že to člověk zvládne," říká Sýkora a vybavuje si, že liberecká cesta za exotickým soupeřem byla hodně pikantní. „Měli jsme letadlo, které nevzbuzovalo velkou důvěru. Snad tam unikaly nějaké provozní kapaliny. Trošku jsme se báli, jestli vůbec doletíme."