Suchopárek: Emoce po postupu? Radost je obrovská, i když možná tak nevypadám

Odveta skončila bez branek, po výhře 2:1 na Islandu tak slavíte postup. Jak si první momenty po úspěšné baráži užíváte?

Postup znamená moc, mužstvo pracuje velmi dobře. Dnes ale někteří hráči nepodali očekávaný výkon, bylo tam hodně negativních emocí. Musím vyzdvihnout soupeře, jen díky Matějovi Kovářovi v brance jsme uhájili výsledek 0:0. Vyloženou šanci jsme neměli, jen střely z větší vzdálenosti, byť povedené.

Naopak Island měl ve druhé půli několik stoprocentních příležitostí, takto jste si asi průběh utkání nepředstavoval.

Poměrně často se nám to opakuje, poslední krok je vždy nejtěžší. Připravili jsme se, že soupeř bude hrát jinak než v prvním utkání. Vrátil se jim kreativní Hlynsson, měli dva útočníky na hrotu. Nám dělalo velké problémy držet organizaci hry. U většiny hráčů byl navíc strach vzít míč a něco udělat. Bylo to dáno emocemi, které k vrcholovému fotbalu patří, ale pokud se chceme posunout dál hráčsky i mentálně, nesmíme se bát vyhrávat. To je alfa a omega naší psychiky. Z hráčů strach čiší. Fotbal je kolektivní hra. Když se někomu něco nepovede, otočí se zády a přestane hrát.

U Islandu jste takové momenty neviděl?

Soupeř byl trochu jinak nastavený, neměl co ztratit. Zase jsme mohli inkasovat v závěru. Je pět až šest soubojů, kdybychom vyhráli jen jeden, jdeme sami na branku. Ale my neuspěli ani v jednom, jdeme tam nezkušeně. Ale nebojte, to se zlepší. Dnes jsme udělali tři kroky nazpátek a jeden dopředu k Euru. Máme trička, to je fajn, musíme ale zlepšit mentální přípravu. Týmově pracujeme dobře, ale je tady hodně jedinců, kteří mají v hlavě, aby obstáli hlavně oni. To je hrozně málo, mohou pak hrát tenis, ne kolektivní sport.

Nejste až moc kritický? Přeci jen se podařilo postoupit.

Týmový výkon byl solidní, obranná fáze taky. Ale je tam třeba pět hráčů, kteří nejsou schopni v sobě potlačit své ego. Pak se taky někdo jen zúčastní a nechá to raději na druhých. Po pauze byl náš výkon lepší, někdo se v kabině srovnal. I střídání kolem 60. minuty nám povedlo se zklidnit.

Největší šanci soupeře chytil v samotném závěru utkání Matěj Kovář. Jak jste situaci viděl?

To šlo do prázdné brány. Někdy s námi hrálo štěstí, které ale přeje připraveným. Jen nevím, jestli tyto zákroky k tomu patří. Hráči mají kvalitu, ale oproti silným mužstvům jsme trochu pozadu. Máme zbytečné žluté karty, nastavení u Islandu bylo o půl třídy lepší.

Stále působíte dost negativně. Máte vůbec radost?

Tohle je prvořadý cíl, který byl naším přáním. Radost je obrovská, i když možná tak nevypadám. Přístup i štěstí nám hrály do karet. Island jsme ale nepřehráli, v kvalifikační skupině jsme tahali s Anglií za kratší konec. V ostatních zápasech jsme byli lepší, ale neřekl bych, že o tolik. Myslím, že mužstvo má na víc.

Los mistrovství Evropy bude v říjnu, samotný šampionát pak v červnu. Co vás do té doby čeká?

Přáteláků zřejmě moc nebude, jsou tam listopadové a březnové reprezentační termíny. Mimo ně nepředpokládám, že bychom se s kluby domluvili. Není šance, aby hráče pustily. Ale nevyčítám jim to. Stalo se mi v nižších kategoriích několikrát, že by kluby mohly jít reprezentaci trochu více vstříc. Za mě by nastavení mělo být, že reprezentace je top, ale nemyslím si, že kluby to takto myslí. Možná jim křivdím. Možná mě to bude stát renomé, ale je mi to jedno. Pro nás vždy byla reprezentace číslo jedna, přes to by vlak neměl jet.