Článek
Tureckou hektiku jste vyměnil za hektiku reprezentační. To vám opravdu nevadí nabitý program, který musíte s národním týmem zvládat?
Vzhledem k mému věku trochu ano, protože v pondělí jsme měli sraz, večer absolvovali slavnostní večer na Pražském hradě, v úterý se vydali do Ústí, kde nás ve středu čeká příprava s Litvou, v pátek letíme do San Marina, kde se v neděli hraje kvalifikace. Ale i tak jsem přijel hrozně rád, protože jsem se vyloženě těšil na jiné tréninky a atmosféru, než jaká vládne v klubu.
Zvláště, když vás čekají docela příjemní soupeři. Nejdříve v generálce Litva, na kterou přece musíte mít jako poslední pamětník příjemné vzpomínky.
Na odvetu, kterou jsme s ní hráli v kvalifikaci o postup na evropský šampionát v Polsku určitě, protože jsme vyhráli 4:1. S domácím zápasem před sedmi lety už je to horší, protože jsme 0:1 prohráli. A nic na tom nemění, že jsem tehdy v Olomouci nenastoupil.
Od té doby už sice uplynulo více než šest let, ale nějaký obrázek o fotbalistech Litvy jste si určitě v hlavě uchoval.
Nepříjemný soupeř, ale o to důležitější pro nás bude, abychom uspěli a připravili se na kvalifikaci v San Marinu. Navíc i trenér si bude určitě chtít vyzkoušet některé věci na nedělní duel, který pro nás bude pochopitelně mnohem důležitější.
Tři body jsou v neděli povinností, protože jedině tak zůstanete v postupové hře. Věříte ještě, že je možné dosáhnout na druhé místo ve skupině zaručující alespoň účast v baráži o postup na mistrovství světa v Rusku?
Poztráceli jsme sice zbytečně doma body se Severním Irskem a Ázerbájdžánem, ale šance je pořád velká. Sílu na to máme.
Takže nepochybujete o tříbodovém importu ze San Marina?
Bude to o přístupu, útočné fázi a prvním gólu. Třeba proti Ázerbájdžánu jsme vstoupili do zápasu dobře, jenže branku jsme nevstřelili. A čím déle se na ni čeká, o to víc pracuje vědomí, že ji dát musíme. To se následně projevovalo na rodících se nepřesnostech i konečné remíze.
V reprezentaci zažíváte už několikátou klubovou vlnu, protože jednou stojí národní tým na hráčích Sparty, pak zase na fotbalistech Plzně, teď mají pro změnu navrch slávisté. Jak vnímáte tyto periody?
Ono to nebývalo jen o Spartě a Plzni, ale třeba i o Ostravě nebo Liberci. Vždy se našel klub, jehož hráči měli v národním týmu převahu. Teď jsou to slávisté, jimž se v české lize daří. Snad si formu a pohodu přinesli i do reprezentace, protože to budeme potřebovat.