Článek
Přestože jste v národním týmu už od září 2005, tři předešlé duely s Tureckem vás minuly. Jak moc se těšíte na střet se zemí, která se stala vaším druhým domovem?
Při evropském šampionátu před pěti lety jsem byl mezi náhradníky, při dvou přípravách jsem byl jednou na lavičce, a pak zraněný. Půjde pro mě o hodně specifický zápas. Všichni mě tu znají, já znám protihráče. Půjde o hodně pikantní duel. Jen mě mrzí, že se hraje v Manise, která je momentálně druholigová. Určitě je v Turecku řada hezčích stadiónů.
Jaká bude při utkání atmosféra? Láká turecké fanoušky souboj s českým národním mužstvem?
Myslím, že bude plno a lidé vytvoří pekelnou atmosféru. Podle mě nás čeká pěkný hukot.
Zápas bude pro oba týmy přípravou na březnové pokračování kvalifikace mistrovství světa. Turci jsou ve skupině D až čtvrtí, mají na kontě jedinou výhru a jejich vyhlídky nejsou moc dobré. Jak přípravu s Českem vnímají?
Přikládají utkání velký význam. Jsou pod velkým tlakem, všichni v zemi fotbal prožívají. Při zápasech reprezentace dávají najevo národní hrdost. Mám zprávy, že v tureckém týmu to mezi hráči skřípe. Jde o důsledek skutečnosti, že mají hodně široký kádr a mnoho velkých hvězd. Kvalifikaci rozehráli špatně, v baráži o loňské mistrovství Evropy neuspěli. Pokud jsem dobře zaznamenal, trenér hraje trošku o svoji budoucnost. Povolal třiadvacet hráčů, pojal duel velkolepě. Potřebují a chtějí si proti nám zvednout sebevědomí.
Vidí nás jako snadného soupeře?
Oni spíše hledí na sebe. Všichni jsou technicky ohromně vyspělí, s velkým sebevědomím. Do karet jim hraje skutečnost, že jsou všichni rozehraní. To je velká výhoda. Mám ze souboje menší obavy. Vybavuje se mi, jak jsme absolvovali přípravu s Ukrajinou. Doma v plné sezóně jsme ji přejeli, ale po mistrovství Evropy měla tamní soutěž odehraných pět kol, zatímco většina z nás, byla v přípravě. Pěkně nás ve Lvově před šesti měsíci točili. A nyní v Manise půjdeme do zápasu v úplně stejné situaci. Řada z českých hráčů je teprve na začátku herních kempů.
Pro vás bude sraz výjimečný i v tom, že se k týmu připojíte až v Manise a prakticky budete s reprezentací jen čtyřiadvacet hodin.
Bude to taková rychlovka. Já bych nejraději tyhle přáteláky nehrál (usměje se). Jsem spíše zastáncem delšího srazu, když se na soupeře můžete připravit. Tady si jednou zatrénujete... V zápase má hra tempo do přestávky. Pak je rozbitá četným střídáním, je to všelijaké.
Po delší době je v kádru české reprezentace Tomáš Rosický. Získá jeho návratem mužstvo na síle?
Nepochybně! Jsem přesvědčený, že dlouhá herní pauza na Tomášovi nebude znát. Pro mě je nejlepším českým hráčem současnosti. Pokud je na hřišti, všichni jsme klidnější. Když mu přihrajete, pokaždé s míčem něco udělá. On a Jarda Plašil jsou pro nás při velkých zkušenostech rozdílovými hráči. Hrají dlouhodobě v zahraničí. Kreativních záložníků nemáme mnoho, za Tomášem s Jardou je díra.
Řešil jste zápas i s tureckými spoluhráči v Besiktasi? S čím vás vyprovázeli?
Máme v týmu jednoho reprezentanta, vzájemný duel na přetřes přišel. Všichni si ze mě dělali legraci, že to budu mít těžké. Pokud bychom prohráli, měl bych naše vystoupení určitý čas na talíři (směje se). Navíc zpátky do Istanbulu poletím s reprezentací Turecka, což bude hodně pikantní. Doufám, že na hřišti nedojde k žádnému konfliktu.
Kdo s nápadem na návrat s týmem soupeře přišel?
Kdybych cestoval do Istanbulu po vlastní ose, musel bych linkou až ve čtvrtek. V pátek už s Besiktasem vyrážíme k ligovému utkání. A tak náš klubový překladatel řekl, že zavolá na federaci, zda by mě nevzali zpátky. Nebyl s tím problém, jen se muselo zažádat oficiální cestou. Budu kolem půlnoci v Istanbulu, celý čtvrtek mohu regenerovat místo cestování. Jen doufám, že se všechno na hřišti odehraje bez velkých emocí, abych nemusel mezi kufry do zavazadlového prostoru (směje se).
