Článek
Následující tři dny se přesunuli o kus do St. Vigil/San Vigilio, kde se chystá Světový pohár žen v obřím slalomu, a lyžovali tady na Kronplatzu, pro Čechy nejoblíbenější zimní destinaci v Itálii. „Jsme takoví rekreační lyžaři, výletníci. Teď v době covidu jsme se na ně dva roky nedostali a moc nám to chybělo. Měli jsme pěkné počasí, jen jeden den trochu fučelo a byla mlha. Ale užívali jsme si nádherné sjezdovky, wellness i bezvadné jídlo," říkal spokojeně trenér.
Když se zastavili na oběd ve vyhledávané Oberegger Alm, zdejší vrchní ani nevěřil, že se jedná o tak významnou fotbalovou osobnost. Že by mu sem přijel na lyžích Roberto Mancini? To opravdu ne. To spíš Alberto Tomba. „Já jsem taky fotbalista, až budou příště hrát Češi, musím se v televizi podívat, jestli jste to vy," opáčil po představení trenéra.
Ten pak přiznal, že vlastně ani neví, v jaké lyžařské kondici jsou jeho svěřenci. „Myslím, že to mají většinou ve smlouvě zakázaně, aby si něco neudělali," povídal a připomenul zlomenou nohu a následnou operaci německého gólmana Manuela Neuera na dovolené v prosinci po mistrovství světa.
Že by někdo chodil po dopoledním tréninku odpoledne na sjezdovky jako kdysi kanonýr Václav Daněk nebo trenér František Cipro v Innsbrucku, o tom skutečně neslyšel. Ale třeba věhlasný německý kapitán Franz Beckenbauer, později prezident Bayernu, lyžoval v Kitzbühelu až skoro do sedmdesátky.
„Už ani na ty běžky se v zimě v klubech nejezdí jako za nás. Po pravdě řečeno, někdy to ani nemělo cenu. Kennedy Chihuri ve Viktorce Žižkov sebou párkrát praštil o zem a pak řekl: To není moje disciplína," připomenul hráčské časy a spoluhráče ze Zimbabwe. Zato Davida Lafatu s Bořkem Dočkalem, kteří se připravují na Jizerskou 50, uznává a fandí jim.
Po návratu domů už Šilhavého čekal návrat „do práce", sledování uchazečů o reprezentační dres. Jeho první cesta vedla hned následující víkend opět do Itálie, na zápas Fiorentina - AC Turín (0:1) s Barákem a Zimou. A pak už v březnu čeká úvodní duel kvalifikace o další EURO s Polskem.