Článek
Hned první kvalifikace samostatné české reprezentace skončila úspěchem. Uhrinův tým se probil na EURO 1996!
„Být součástí týmu, který jede do Anglie na mistrovství Evropy, to je klukovský sen každého fotbalisty," usmívá se i po letech záložník Karel Poborský.
„Byli jsme nalosováni do takzvané skupiny smrti s Ruskem, Itálií a Německem, největším favoritem šampionátu. To se pak i potvrdilo," poukazuje útočník Pavel Kuka.
„Odjížděli jsme tam v roli outsiderů, prakticky jen s možností překvapit. Tak jsme to vnímali," líčí záložník Radek Bejbl.
Němci potrestali ustrašeného soupeře
Úvodní zápas papírové předpoklady naplnil. Češi podlehli v Manchesteru favorizovaným Němcům 0:2, na Old Trafford se trefili Ziege (26.) a Möller (32.).
„Hra byla vyrovnaná, my jsme jen inkasovali dva góly. Měli jsme rozporuplné pocity. Myslel jsem si, že Němce potrápíme víc," vzpomíná Kuka.
„Hned na úvod nás čekal nejtěžší soupeř. Nezačali jsme dobře, trochu ustrašeně. Ani jsme nevěděli, do čeho jdeme - a Němci nás potrestali," dodává Bejbl.
Teď už s nimi vůbec nikdo nepočítal...
„První zápas jsme prohráli docela jasně. Kdo s námi do té doby aspoň trochu počítal, i pro něj už jsme po něm byli úplní outsideři... Starší kluci jako Kuka, Němeček nebo Kubík do toho hodně mluvili a s trenérem jsme si řekli, že touto cestou to nepůjde," popisuje Poborský dozvuky prvního duelu.
„Němci byli lepší a zaslouženě vyhráli. Rázem jsme byli outsidery skupiny. Vstup do druhého utkání s Itálií se nám ale podařil a pak už jsme to uhráli. To byl jeden z našich nejlepších zápasů na mistrovství Evropy," připomíná obránce Miroslav Kadlec.
Cesta do finále ve Wembley, kde Češi podlehli Německu 1:2 v prodloužení, však byla ještě dlouhá...
