Článek
Osmnáctiletý talent je navíc jedním z vůdců české reprezentace do 19 let, která nedělním duelem se Švédskem vstoupí do mistrovství Evropy. Ačkoli je benjamínkem.
„Jsem nejmladší, ale role lídra se nezříkám," říká sebevědomě Sadílek. Kuráž mu rozhodně nechybí. Ocitnout se v šestnácti bez svých nejbližších v cizí zemi, to není jednoduché ustát. On však testem odolnosti prošel bez problémů. „Hlavně mamka odloučení hodně prožívala, ukápla jí i nějaká slza. Já jsem ale takový, že si to tak neberu. Dokážu se o sebe postarat. Obouchal jsem se brzy, cítím na sobě, že je to skvělá zkušenost pro moji kariéru," pochvaluje si Sadílek, jehož hostování se loni změnilo v přestup.
Odchovanec Slovácka do klubu bleskově zapadl. Pomohly mu i zážitky v podobě setkání s nizozemskými legendami, které v PSV působí u mládeže jako trenéři. „Je příjemné, když víte, že vás trénují takoví borci. Koukal jsem na ně dřív v televizi, teď mi dávají rady. Je to super," těší Sadílka. „Nezvyšují hlas, snaží se věci řešit v klidu. Respekt si nemusejí vynucovat, mají ho totiž automaticky. Od nás hráčů jen chtějí, abychom naslouchali," dodává mladý záložník. V Eindhovenu záhy získal přezdívku Vysavač. Pro svoji vitalitu, kterou uplatňuje na pozici defenzivního záložníka, kdy důkladně „čistí" prostor před stopery.
Malý a Velký
„Jsem takový čistič," říkal Sadílek s úsměvem na lednovém slavnostním večeru Fotbalové asociace ČR, na kterém byl vyhlášen nejlepším českým dorostencem roku 2016. „A taky mi říkají Malý. Můj kamarád, italský útočník, má zase skoro dva metry. Takže si z nás dělají srandu, volají na nás Malý a Velký," dodal teenager. Pro svoji univerzálnost je však využitelný na všech postech středové řady.
O proslulé nizozemské fotbalové škole slyšel už jako desetiletý. Realita předčila jeho očekávání. „Všechno je tu na vysoké úrovni. Od zařízení až po samotné tréninky, všichni mají profesionální přístup. My hráči si jdeme za svým cílem. Neříkám, že nejsme kamarádi. Ale jdeme do sebe, jako bychom jimi nebyli. Tréninky jsou vlastně zápasy," vypráví Sadílek.
„Je tam obrovská konkurence, nikdo nemá nic jistého. Cítím na sobě velký pokrok od doby, co jsem přišel," doplňuje.
Vydařený šampionát může pomoci
Sen, za kterým mladíci jdou, nese jméno A-tým. Na jaře měl do něj Sadílek možnost několikrát nakouknout. „V květnu jsem mluvil s koučem áčka (Philipp Cocu). Říkal mi, že se nemám dívat, jestli trénuju s devatenáctkou, s juniorkou nebo s áčkem. Mám být svůj, pořád bojovat a makat. Šance prý přijde," uvádí Sadílek.
Jeho vyhlídky, že se někdy v budoucnu objeví po boku hvězd prvního mužstva, nejsou špatné. Nadcházející ročník sice začne opět s devatenáctkou, kterou jako hlavní trenér přebírá Van Bommel, v zimě má však pětice fotbalistů nastálo přejít do juniorky. A odtud je jen krůček do prvního týmu. „Věřím, že se mi podaří být mezi nimi. Je to obrovská motivace," podotýká Sadílek. Dopomoci mu k tomu může také mistrovství Evropy v Gruzii, kam ve čtvrtek večer s českým výběrem dorazil. „Především musíme podat týmový výkon, který nás zdobil v kvalifikaci. Když uspějeme, můžou z toho těžit i jednotlivci. Takže ano, šampionát by mi mohl pomoct," uvědomuje si Sadílek.
Jako dvanáctiletý klučina sledoval v televizi stříbrné tažení party kouče Jaroslava Hřebíka na ME v Rumunsku. Teď atmosféru velké akce zažije na vlastní kůži. „Hltal jsem to. Budu se snažit, aby pro nás turnaj dopadl stejně. Bylo by pěkné ten úspěch zopakovat," sní záložník.
V Gruzii se může potkat se spoluhráči z Eindhovenu, v nizozemské reprezentaci jich je hned pět. Nejdříve však v semifinále, Oranje jsou ve druhé skupině. „Říkal jsem jim, že by bylo fajn rozdat si to o medaile. Ideálně o tu zlatou. Ale hlavně, aby to už začalo, s klukama se nemůžeme dočkat. Mluvíme o tom už několik týdnů," uzavírá Sadílek.
