Článek
Jak jste se do Prahy těšil?
Opravdu moc! Exhibiční zápasy jsou pro zábavu, proto jsme přece kdysi začínali hrát fotbal - abychom si to užili. Zápas byl hlavně o Tomášovi. Nešlo o výsledek, žádný tlak. Přijeli jsme, abychom mu připravili pěknou rozlučku, naposledy si ho užili i fanoušci.
Jak rychle jste se rozhodl, že do Prahy dorazíte?
Hned. Asi pět nebo šest týdnů zpátky mi Tomáš zavolal, zeptal se a já odpověděl: Samozřejmě, u toho chci určitě být. Je to pro mě pocta. Tomáš je fantastický kluk a top hráč.
Jste velcí kamarádi?
Vycházíme velice dobře. Hrál jsem s ním šest let a vždycky byl skvělý fotbalista i bezvadný kluk. Během kariéry jsem poznal tolik různých lidí... A představte si: cestou do Prahy jsem seděl v letadle vedle chlapíka, který se mě ptal, jestli letím na Tomášovu rozlučku. Říkám, že ano, a on na to: Já taky! Pracuje a žije v Amsterdamu, ale Tomáše sleduje od jeho prvních zápasů za Spartu a jako hráče ho obdivoval a sledoval celou kariéru, jezdil na jeho zápasy. Teď se vydal do Prahy, jen aby viděl jeho rozlučku. To je perfektní příklad toho, jak oblíbený Tomáš byl a jak ho lidé měli rádi. A on si to zcela zasloužil tím, jak hrál. Měl v sobě něco extra. Máte dobré hráče, a pak vynikající hráče. A on se vždycky dokázal přizpůsobit zápasu. Když bylo potřeba kombinovat, kombinoval. Když bylo potřeba vést míč, tak vedl míč. Měl v sobě všechno, kompletní balíček. A to má málokdo!
Typická pro něj byla hra šajtlí. Viděl jste ji u někoho v takové míře?
Ano, v tom byl výborný. Pár takových fotbalistů je, třeba Modrič z Realu Madrid. Ale Tomáš takhle rozdával i přihrávky, které by každý jiný hrál placírkou. A dělal to s úplnou lehkostí, přitom velice přesně. Přitom vůbec nejde o jednoduchý kop, potřebujete míč trefit přesně v určitém úhlu. Právě kontrola míče z něj dělala top hráče.
Jaký byl v kabině?
Skvělý, s každým vycházel. Jeden z kluků, kterého máte rádi vedle sebe v týmu. Má úžasný smysl pro humor. Je s ním velká legrace, což je důležité, když spolu trávíte tolik času. Proto ho měl každý rád a každý s ním rád hrál. On byl týmový hráč. Žádný sobec, dával sice góly, ale hlavně byl králem přihrávek. Jedna věc je vědět, co chcete udělat, druhá pak proměnit to v realitu. Překvapivá přihrávka, narážečka, v tom byl fantastický.
Máte s ním nějakou legrační historku?
Víte, když s ním jdete na večeři, tak on je ten, kdo dělá legraci, kdo takzvaně udělá večer. Pořád se směje, klidně i tancuje. Když přijde na práci, je velice klidný a soustředěný, ale když jsme třeba měli vánoční party, tak on byl hned na parketu. Užíval si, byla s ním legrace. Ve spoustě ohledů je to skvělý člověk.
Taky má rád rockovou muziku, viďte?
Před tréninkem si každý může něco pustit a on samozřejmě pouštěl rock. Že sám hraje na kytaru? Vidíte, to jsem nevěděl. Tak možná večer po zápase (smích).
Teď je ve vedení Sparty. Nezkoušel vás naťuknout, jestli byste za ním nešel do Česka?
Neeee, to ne (smích). Zrovna jsem podepsal smlouvu s Feyenoordem, což je tým, kde jsem vyrostl, takže tam ještě budu rok pokračovat. A pak už asi nikam přestupovat nebudu (úsměv).