Článek
Tirana (Od našeho zpravodaje) - Fotbalový osud někdy nachystá nečekané kotrmelce. Mistr československé ligy jako hráč s Bohemians z historické sezony 1982/83 si v říjnu 2011 plácl na trenérské angažmá se Slavií. Další vývoj ho ovšem šokoval. Sešívaní nakonec místo něj uvedli na lavičku Františka Straku, kovaného sparťana.
„Pořád nevím, co se vlastně stalo, jaký byl důvod, že z dohody sešlo. Mám dojem, že Franta pak brzy litoval, kam to vlezl, ale to je jeho věc,“ vzpomíná po letech Stanislav Levý.
Byl zklamaný a naštvaný, jasná věc. Rozhodl se odejít ven, kamkoliv i na kraj světa. Agenti mu nesměle navrhli Albánii. A on ji vzal. Zatímco Straka již po pár měsících přiznal, že nabídku ze Slavie by podruhé nepřijal, Levý do konce života nebude litovat.
„Fantastická zkušenost, zisk mistrovského titulu. Nedlouho po svém příchodu jsem navíc dostal nabídku vést současně i albánskou reprezentaci. Jenže prezidentovi klubu se souběh funkcí nelíbil, takže to nedopadlo,“ líčí.
V Albánii by klidně mohl dělat národnímu týmu průvodce.
„V zemi vládne ohromná fotbalová euforie. Cítí velkou šanci znovu postoupit na EURO. Na druhou stranu to pro ně může být i kontraproduktivní, pokud na mužstvo dolehne velký tlak,“ míní Levý při znalosti zdejších reálií.
Češi vědí, do čeho jdou. Zápas nebude pro padavky. „Kulise by neměli podlehnout. Hráči jsou dostatečně zkušení, aby se nenechali vykolejit. Nemusejí se od začátku za každou cenu někam hnát. Ale jen bránit a čekat na brejky a standardky by bylo málo. Už budou muset předvést něco víc,“ říká trenér s poukazem na zářijovou remízu 1:1 v Praze.
„Velmi důležitý bude vstup do utkání. Bude nutné ukázat odvahu a sebevědomí. Mohlo by to Albánce zaskočit, přestože i oni jsou hodně zkušení,“ radí Levý.
Hráči s bouřlivou atmosférou počítají. Vždyť Poláci posledně zažili v Tiraně hotové peklo. A propadli mu.
„Může se stát, že na hřiště přiletí i rajče nebo pomeranč, od toho je třeba se oprostit. Já jednou dostal kamenem zabaleným do sněhové koule. Vyhráli jsme venku a po zápase jsem mluvil do televize. Domácí fanoušci to neunesli, trefili mě do brady. Tak jsem pochopil, že je třeba rozhovor ukončit a rychle se ubrat do kabin…“ kření se český kouč ještě po letech.
Zažil však historku, kdy měl opravdový strach. „Hráli jsme v Kastrioti a jeden borec vyprázdnil před zápasem na stadionu do vzduchu zásobník z kalašnikova. Pak se zjistilo, že byl zdrogovaný. Trenér brankářů před tím prudce strhl na zem za zídku asistenta Zdeňka Bečku. Zprvu jsem nechápal, proč se perou. Až pak mi při střelbě došlo, že ho chrání…“ vypráví.
Současná Albánie je o hodně dál. „Do fotbalu se investují velké peníze, nejen v hlavním městě Tiraně všechno šlo dopředu. Cílem hráčů je přesto vykopat si lepší angažmá, hlavně v Itálii a Řecku, což jsou pro ně podobnou mentalitou vysněné štace,“ připomíná Levý.
Své bývalé působiště vychvaluje. „Dovolenou v Albánii můžu s čistým svědomím doporučit každému. Moře, modernizované hotely, dobré levné jídlo. Celá země jde hodně nahoru,“ dodává.
V Albánii má stále kontakty a známé. „Od prezidenta Skënderbeu, který teď žije v Monaku, jsem dostal pozvání na zápas. Docela paradox, že od FAČR ne, a od albánské strany ano. Stejně jsem musel odmítnout. Z důvodů časových i zdravotních. Nedávno jsem měl covid, a ještě se to se mnou trochu táhne,“ lituje Levý, že návrat do známých míst musí nechat na jindy.