Článek
Velké usmíření po letech. Oslavenec dostal formou videa zdravice nejen od bývalých spoluhráčů z vídeňského Rapidu, ale také jednu senzační z Německa.
„Milý Antoníne, všechno nejlepší k narozeninám. Tady Sepp Maier, jehož jsi z penalty překonal ve finále mistrovství Evropy 1976,“ vzkázal brankář, který se tehdy v Bělehradě stal obětí nejslavnějšího penaltového „dloubáku“.
„Netušil jsem, že má penalta může vstoupit do historie fotbalu. V tu chvíli jsem jen viděl nejjednodušší cestu vstřelit gól. A to je celý recept,“ usmívá se Antonín Panenka.
„Mám jednu věc, kterou v tom, co jsem dokázal, řadím hodně vysoko. Že jsem hrál několikrát za výběr světa a Evropy. S vůbec nejlepšími hráči, kteří kdy po trávníku běhali. Když trenér řekl, že do utkání nastupuje Jašin, Beckenbauer, Eusébio, Bobby Charlton, Johan Cruyff – a mezi nimi Antonín Panenka, to pro mě bylo velké vyznamenání,“ líčí stále vitální pětasedmdesátník.
„Dali jsme mu míč a on předvedl krásnou přihrávku. My ostatní jsme byli od toho, abychom to odmakali, odběhali. Tonda tomu pak dodal fotbalový šmrnc,“ vzpomíná Přemysl Bičovský, někdejší spoluhráč z Bohemians.
„Byl chladnokrevný, vzal to v některých situacích na sebe, jako při památné penaltě. Kamarád, který nebyl nikdy falešný, rovný kluk,“ přidává se Ivan Kopecký, bývalý trenér reprezentace do 21 let.
„Vážím si, co udělal pro český fotbal, kam to dotáhl. Svými kousky v Bohemce bavil, chodily na něj tisíce lidí. Dodneška je pak ikonou Rapidu. Kdykoliv jdu hrát za starou gardu, je spousta historek. Tonda je celkově živel, který umí všechny sporty. Kartama počínaje, kuličkama, čárou – je prostě všeuměl. Hlavně si ho cením jako člověka, je slušný, klobouk dolů,“ zdůrazňuje internacionál Petr Rada, kouč Dukly.
Mistr Evropy a čestný prezident Bohemians 1905 není slavící typ. „Tady je hlavní oslava. Před týdnem jsme se sešli ve sklípku na Moravě s klukama ze Slovenska z roku 1976, byla tam neskutečně dobrá sestava. Pokračujeme dál. Já nejsem milovník velkých oslav a parády, spíš si to užívám s rodinou v soukromí v klídku a pohodě,“ říká Panenka.
„Nejsem bilanční typ, který by se doma prohrabával starými fotografiemi, pouštěl si videa a takové věci. Ne, já to spíš nechávám plynout normálně. Dokonce mám takovou úchylku, že když jde něco se mnou v televizích, tak radši pouštím Simpsonovi než sám sebe,“ šibalsky se usmívá.
Jako hlavní dar dostal Panenka pamětní list v podobě bankovky se svou podobiznou. Vydává ji firma Osobnosti století. Fanoušci si ji mohou zakoupit a část výtěžku bude věnována právě Nadaci fotbalových internacionálů.