Článek
V závěru sezóny jste navíc nehrál. Jak jste připravený na mistrovství Evropy?
Mám velkou chuť do fotbalu. Cítím se výborně. Nehrál jsem měsíc a půl, což popravdě není optimální. Ale pořád mám dost času, abych se během pár tréninků srovnal. Nikdy jsem s tím neměl problém. Fyzický určitě ne, taky herní výpadek nebude znát.
Na začátku dubna jste utrpěl zranění, ale proč jste nenastupoval po vyléčení?
Proti Lecce mi přesně prvního dubna deset minut před koncem protihráč skočil na kotník a pochroumal ho. Patnáct dnů jsem nesměl na nohu stoupnout. Ale na poslední tři zápasy ligy už jsem byl nachystaný. Trénoval jsem s mužstvem. Mohl jsem nastoupit, jenže Cesena chtěla dát šanci mladým klukům a odchovancům, které může prodat, aby vykompenzovala ekonomické ztráty vyplývající ze sestupu.
Měla Cesena tým, jenž do první italské ligy nepatřil?
Podle jmen naopak. Vždyť v záloze byl třeba Argentinec Mario Santana, v útoku Rumun Christian Mutu či Ital Vincenzo Iaquinta. Ale chyba se stala hned v úvodu sezóny, kdy klub v deseti kolech získal jenom dva body. V průběhu jara jsme sice měli šňůru, kdy jsme pětkrát neprohráli, jenže ani nevyhráli....
Kromě působení v Blšanech v začátku kariéry jste následně ať už v Česku či v Belgii hrál jen o ligový titul. Trpěl jste psychicky hodně?
Bylo to nepříjemné. Já šel do Itálie za situace, kdy už byla Cesena dole. Všichni věděli, že musíme hodně vyhrávat, abychom se zachránili. K sestupu jsme přitom byli odsouzeni poměrně brzy, což fanoušci nenesli dobře a těžko se s pádem klubu do druhé ligy smiřovali. Jenže my jsme prohrávali hodně smolně. Třeba na Laziu Řím jsme vedli v poločase o dvě branky, a i když jsme druhou půli hráli proti deseti, prohráli jsme.
Jak vám Itálie přirostla k srdci, byť je angažmá poznamenané pádem do druhé ligy?
Po působení v Ceseně si víc věřím, jsem sebevědomější. Určitě mi přesun z Genku prospěl. Fotbalově jsem vyrostl. Každý zápas je v italské lize hrozně těžký a nic na tom nemění fakt, že jsme hráli jen o záchranu. Naskočil jsem během jara do devíti zápasů a v klubu byli spokojení. Nastupoval jsem na levém kraji obrany, v záloze, ale jako křídlo se dostával v některých zápasech hodně i do útoku. Moje postavení se hodně měnilo podle soupeře.
Po šampionátu byste měl zamířit do Granady, kde jste podepsal kontrakt na pět let a v Itálii vlastně jen hostoval. Pořád platí, že se budete stěhovat do Španělska, nebo jsou ve hře i jiné alternativy?
Vím, že se na mě u manažera nějaké týmy vyptávaly. Ale já se koncentruju na šampionát a ostatní vyřeším teprve po mistrovství Evropy. Jestli bych měl zůstat v Itálii, nebo jít do Granady, moc neřeším. Myslím, že obě země jsou pro fotbal i život super.
Granada měla ve španělské lize starosti se záchranou. Strachoval jste se o její osud?
Tým jsem sledoval na dálku. Nebylo mi jedno, jak si vede, když jsem věděl, že od léta budu na jeho soupisce. Byl jsem se dokonce ve Španělsku podívat na jednom utkání a umístění ve spodní polovině tabulky neodpovídalo fotbalu, který produkovali. Věřil jsem, že se zachrání. Ale existovala dohoda, že pokud by Granada spadla do druhé ligy, tak jsem si mohl najít angažmá.
To se nakonec nestalo. Ale po vašem účinkování v Itálii se stejně zdá přesun do Španělska nepravděpodobný. Údajně má o vás eminentní zájem Udine.
Granada má s Udine společného majitele. Většinu léčení poraněného kotníku jsem absolvoval právě v Udine. Asi zájem mají. Ale člověk nikdy neví, jak to dopadne. Všechno se může změnit a v Itálii zůstanu, ale teď je to fakt otázkou jednání manažerů.
