Článek
Jenže ho přibrzdilo zranění kotníku. „Už je to na dobré cestě. Rehabilitoval jsem a připravoval se individuálně. V sobotu jsem poprvé začal trénovat lehce s míčem. Začátkem týdne už se připojím k mužstvu. V sobotu hrajeme v Haagu. Pokud se nic nestane, mohl bych už na pár minut nastoupit. Věřím, že to vyjde,“ říkal spokojeně v pohovce hotelu Lumen, který sousedí s krásným stadiónkem pro dvanáct tisíc diváků. „Tady už nebydlím,“ rozhlédl se po velké hale. „Mám kousek odtud pěkný byt. Momentálně jsem tam sám, manželka Klára je v Praze,“ dodal.
I když toho v CSKA moc neodehrál, nelituje. „O místo v sestavě jsem bojoval s Brazilcem Love-Vágnerem a Duombiou z Pobřeží slonoviny. Když jsem tam v roce 2009 přišel, dokázal jsem se postupně dostat až do základní sestavy. Jenže po přetržení zkřížených vazů v koleni jsem se těžko a dlouho vracel. Už jsem nedostal pořádnou šanci. Byl jsem na hostování v PAOK Soluň, ve Slavii a teď ve Zwolle. Chtěl jsem hrát, ne jen trénovat. V Nizozemsku jsem maximálně spokojený,“ říkal s úsměvem.
Rodinný klub, který prohání giganty
„Zwolle je rodinný klub, všichni se tu dobře znají, parta je výborná. V CSKA to bylo jinak. Jedna skupina Rusové, další Brazilci, třetí zbytek Evropy a k tomu ještě Afričané. Klub nemá žádné přehnané ambice. Chce hrát pohledný útočný fotbal, dávat co nejvíc gólů a raději prohrát po přestřelce než remizovat. Cílem je horní polovina tabulky. Pohárová Evropa je bonus, který si všichni užívají. Loni se Zwolle, jako vítěz Nizozemského poháru, dostalo poprvé v historii do Evropské ligy. Letos o ni bojujeme znovu. Když jsme porazili Eindhoven a remízovali na Ajaxu, lidé tu byli nadšení. A o to jde, aby se všichni fotbalem bavili a byla pohoda,“ liboval si reprezentační kanonýr.
V létě bude volným hráčem, ale to zatím neřeší. „Hlavně se musím uzdravit, být mužstvu platný, dávat góly. Pak se uvidí. Ve Zwolle jsem moc spokojený, ale kdyby přišla nabídka z nějakého velkého klubu, neváhal bych. Hrát v Anglii, Itálii nebo Španělsku byl od dětství můj sen. Ale takovým Ajaxem nebo Eindhovenem bych také nepohrdl. Jako kluk jsem znal tyhle dva kluby, a ještě Feyenoord. O tom, že hraje nizozemskou ligu Zwolle, jsem neměl tušení,“ vyprávěl a cukaly mu koutky úst.
Prošel kromě Česka třemi zeměmi, Nizozemsko v jeho žebříčku suverénně vede. „Tady je pohodový život. Lidé jsou na sebe příjemní. Všude je spousta cyklistů, kteří mají na silnicích přednost. Nikdo nikam nespěchá. S manželkou rádi vyjíždíme do města, je to krásná projížďka. Když je teplo, jezdím na kole i na tréninky. Opravdu jsem tu moc spokojený a budoucnost budu řešit až v létě,“ pravil Necid s vírou, že Zwolle bude odrazovým můstkem v jeho kariéře do vyšších pater. „Když se mi bude dařit, věřím, že přijde i pozvánka do reprezentace,“ zdůraznil na rozloučenou.
Velký rozhovor s Tomášem Necidem přinese úterní Právo. |