Článek
V listopadu 2001 národní tým zpackal baráž o postup na mistrovství světa s Belgií – a blonďatý lídr byl pro fanoušky hromosvodem jejich zloby. Od hvězdy slavného Juventusu se čekaly zázraky, které nepřišly. Nedvěd dohrával odvetu podrážděný a nechal se vyloučit. Vadil i výraz frajera, černé brýle nebo italský akcent. Neodpouštělo se mu ani to, co by jiným prošlo.
Málokoho by tenkrát napadlo, že se dva roky nato bude pyšně fotit se Zlatým míčem. Zaslouženě. Vyzrál, zmoudřel a na hřišti byl klidnější než dřív. Geniální záložník se v jednatřiceti vyškrábal na vrchol: s reprezentací bez porážky proplul kvalifikací na EURO, Juventusu pomohl k italskému titulu a do finále Ligy mistrů, o které přišel kvůli zbytečné žluté kartě za hloupý faul uprostřed hřiště. „Škoda, s Méďou v sestavě by Juventus finále s AC Milán nejspíš neprohrál,“ poví po letech historicky nejlepší střelec reprezentace Jan Koller, Nedvědův letitý parťák.
„Po baráži Pavla všichni zatracovali, ale dokázal na sobě zapracovat a sám se z toho dostal. Toho si na něm moc cením,“ citovala ČTK Josefa Masopusta, jenž coby první Čech vyhrál Zlatý míč za rok 1962. Pak se dostalo až na Nedvěda. „Oba jsme těžili ze skvělé kondice a oba jsme měli kvalitní přihrávku, ovšem Pavel má trochu náskok. Umí dát gól z kterékoliv pozice, zatímco já musel míč do sítě pokaždé nějak došmrdlat,“ usmál se Masopust.
„Já a Zlatý míč? O něčem takovém se mi ani nesnilo,“ vyznal se Nedvěd. „Je to krásná trofej, ale už zítra budu zase trénovat, abych potvrdil, že mi patří právem.“ Jen pro kontext krátký výčet jmen, která zůstala za ním: druhý Thierry Henry, třetí Paolo Maldini, čtvrtý Andrej Ševčenko, pátý Zinedine Zidane. A na 22. místo se dostal Koller, novináři mu dali jeden hlas. „Těší mě, že jsem se vešel mezi padesát vyvolených v roce, kdy vyhrál Pavel Nedvěd. S reprezentací jsme měli skvělý rok a taky jsem pravidelně střílel góly v Dortmundu. Ale Pavel tehdy všechny převálcoval,“ vzpomíná Koller.
Na Nedvědův triumf ve Zlatém míči má dodnes schovanou památku. „Pavel rozdal všem tehdejším spoluhráčům z reprezentace speciální propisky se svým podpisem. Taky ji ještě někde mám. Musím ji najít, když je to výročí,“ chechtá se Koller.
Nejde jen o výročí, o Nedvědovi se znovu mluví už pár týdnů. Zkušenosti z pozice viceprezidenta Juventusu, odkud odešel před rokem, by mohl využít u národního týmu. Spekuluje se, že by mohl dělat manažera nebo nějakou časově méně náročnou funkci. „U reprezentace by se mi líbil. Funkcionařinu má najetou a je to obrovská persona, přesně takovou nároďák potřebuje. Snad to dobře dopadne,“ doufá Koller. A nejen on.
