Článek
Borec nastupující v druhé nejvyšší anglické soutěži byl na srazu národního mužstva naposledy v listopadu 2016, kdy odehrál celý zápas proti Dánsku (1:1). „Byl jsem smířený, že moje dny v reprezentaci se naplnily. Nikde jsem nevyhlašoval nic o konci s národním týmem. Ale už jsem nečekal, že bych se na srazu ještě objevil," vykládá Pudil.
Reprezentaci, za níž naskočil do 35 zápasů, sledoval na dálku. A když v pozici hlavního trenéra Jaroslav Šilhavý nahradil Karla Jarolíma, vybavily se Pudilovi staré vzpomínky. „Zažil jsem trenéra ještě v roli asistenta Karla Brücknera. Blesklo mi hlavou, že si na mě třeba vzpomene a nominace přijde. Ale upřímně jsem počítal, že bude brát spíše mladé kluky."
Pro dvojzápas v Polsku a se Slovenskem se však objevil mezi náhradníky. „Když jsem viděl svoje jméno na seznamu pod čarou, posílal jsem zprávu rodičům. A musel jsem se usmát," připouští Pudil, jenž zatím v probíhající sezoně naskočil do devíti soutěžních utkání.
Pudil: Zranění se mi během kariéry vyhýbala
Dvakrát jej přibrzdilo zranění. Nejprve zlomený nos v duelu s Aston Villou, pak zase tržná rána těsně vedle oka při bitvě s Queens Park Rangers, která si vyžádala šest stehů. „Zranění se mi během kariéry vyhýbala. Jednou jsem měl zlomenou zánártní kůstku, jinak nic. A teď během čtyř týdnů dvě takové nepříjemnosti," posteskne si, že zápasů na jeho kontě mohlo být více.
Když v pátek splnil klubové povinnosti při derby se Sheffieldem United, vyrazil za rodinou do Česka. „Do čtvrtka jsem měl mít podle původního plánu volno. V úterý byl v plánu návrat zpět do Anglie a výlet s dětmi na show Disney on Ice. Ale v pondělí ráno mi volal Matěj Vydra, že jsem dodatečně povolaný. Považoval jsem jeho telefon za vtip," neskrývá Pudil, že od bývalého parťáka z Watfordu bral informaci s nadhledem.
Jenže se ukázalo, že útočník Burnley nevtipkuje. A tak Pudil musel řešit praktické věci. „Nezbývalo než jít a koupit si kopačky, protože jsem u sebe žádné neměl. A v klubu jsem poprosil, zda mi pošlou další, co jsou ve skříňce. Taky jsem musel zavolat do Anglie, aby mi na parkovišti prodloužili parkování, protože jsem si nechal auto přímo na letišti," usmívá se Pudil.
Za nevšední starosti je však rád. „Jsem součástí reprezentace s přestávkami jedenáct let. Zažil jsem skvělé generace a výjimečné hráče. Obléci dres národního týmu je pro mě obrovská čest. Chci si sraz užít. A neřeším, jestli je to naposled, nebo dostanu další šanci."
