Článek
Jak moc to bezprostředně po utkání bolí?
Už před zápasem jsme si říkali, že naděje jsou malé, ale jsou tam a že do toho jdeme naplno, že pro mnohé z nás to může být poslední příležitost obléknout reprezentační dres. Spousta kluků hraje v reprezentaci od patnácti let. Chtěli jsme zachovat naději a prodloužit to. Nevíme, jak se trenéři rozhodnou, když naděje na postup skončila. Je možné, že se už bude stavět kádr na další cyklus. V tuhle chvíli vlastně takhle parta skončila, což mě hodně mrzí. Na začátku kvalifikace nám kvůli zranění vypadli nějací důležití hráči, ale dokázali jsme utéct hrobníkovi z lopaty s Moldavskem, dokázali jsme to s Chorvatskem a s tím samým jsme do toho šli i proti Řecku. Obrovsky to mrzí. Člověk si to asi uvědomí později, že je konec nadějím a toho, za čím jsme šli a proč jsme se scházeli.
Nakolik chyběli zranění hráči jako Václav Černý, Ondřej Mihálik, Jakub Šural či Karel Knejzlík?
To těžko soudit. Měli jsme teď zase Honzu Matouška, který hraje výborně, nebo Tomáše Ladru, jenž nalevo hrál také výborně. Posty máme obsazené, ale hodně hráčů se vinou zranění nebo vinou toho, že nehráli v klubech, prostřídalo. Samozřejmě oni odehráli nějaké zápasy v prvních ligách i v zahraničí, takže takové zkušenosti vždy pomohou.
Co partii s Řeckem rozhodlo?
Dostali jsme dva góly, já jsem nedal v prvním poločase vekou šanci. To jsme ještě měli dost síly je nahoře napadat a z toho vyústila i moje branková příležitost. Stačilo to trefit do brány. Myslel jsem, že to bude jasný gól, ale gólman to chytil, měl jsem to dát asi výš. V tu chvíli už nám pomalu docházely síly z toho vysokého napadání, stáhli jsme se do bloku, což jsme si řekli, že to budeme střídat. Bylo to pod kontrolou, oni neměli vlastně žádnou brankovou příležitost. Jenže snad z první střely na bránu dali gól. Věděli, že jim to stačí. Do druhé půle šli s jasnou obrannou taktikou.
Přesto jste dokázali brzy vyrovnat.
Sebrali jsme všechny síly a dali branku. Byli jsme na koni a myslím, že jsme měli síly to otočit, ale zase tam projde a trefí od tyče gól. V tu chvíli jsme byli zase ve stejné situaci. Začali bránit, což jsme zažili už v Řecku, kdy to pak už jen kopou, hrají na brejky a úplně rezignují na nějaký útok a už jsme to tam nedokázali dát. Vzadu mají hodně silné hráče a nám už docházely síly a už jsme neměli na to, abychom to zvrátili.
Jak velkou ranou bylo inkasovat druhý gól tak brzy po vyrovnání?
To je vždycky špatně. Tým se nadechoval k obratu. Fanoušci nás tady skvěle hnali, za což děkujeme, to jsem ani nečekal. A v tu chvíli zase úplně jednoduchá akce a trefí to z vápna od tyče. Taková produktivita je asi také to, co nám chybí. Jim to prostě stačilo, góly nedostávají, a už si to pohlídali.
Řekové jdou kvalifikací bez porážky, čím to, mají tak silný ročník?
Taky tím, že spousta z nich hraje už přes rok v prvních ligách. Jsou silově vybavení a jsou na tom výborně takticky. To je přesně ono, nás už nepustí a potrestají každou naši chybu. Před námi dostali dva góly a teď třetí, to je neskutečný číslo. Když vezmu nás, tak děláme hloupé chyby, a to vpředu i vzadu. Z naší strany to není tak vyspělý fotbal, je spíše takový dětský... Pamatuju si například v zápase s Chorvatskem na souboje s Čaleta-Carem, který hrál už třeba semifinále EL. To je najednou strašný rozdíl. Myslím, že spousta kluků se s tím vyrovnává až v průběhu zápasu. V tom je podle mě ten hlavní rozdíl.
Jsou tedy zkušenosti tím hlavním rozdílem?
Je to znát, ale asi je to všechno se vším. Teď jsem neproměnil šanci, jindy jsme neproměnili zase jiné, dostáváme laciné góly. Myslím, že nějaké situace nás budou hodně mrzet. I v Řecku to mělo podobný průběh. Dva laciné góly, oni to zavřeli a konec. Oni už tam nikoho nepustí, jsou to vzadu obrovský chlapi, když jim teče do bot, tak to křápnou pryč, srovnají se a takticky si to uhrají.
