Článek
„Když mi Honza volal, považoval jsem jeho slova za vtip. Měl jsem velký respekt. Přeci jen je tu Petr Čech nebo Vladimír Darida," usmíval se včera před prvním tréninkem pětadvacetiletý borec, který začínal s fotbalem v Brumově.
Později oblékal dresy Hlučína, Karviné a Žižkova. „V Hlučíně jsme se převlékali v buňkách. Z hlediska zázemí to byla tragédie. Ale šlo o začátky v profesionálním fotbale, nadšení přebíjelo problémy," vzpomíná Bartošák. „V Karviné to bylo super, vše fungovalo skvěle. Klub by si zasloužil první ligu," říká obránce Liberce, kam přišel ze Žižkova. Právě v Praze však málem došlo na konec kariéry.
„Na Žižkově jsem neměl na nájem, na jídlo. Každý trénink jsme řešili výplaty. Snažili jsme se na finanční trable nemyslet, ale prostě to nešlo. Minulou sezónu jsem pět měsíců nedostal výplatu. Peníze mi půjčovala rodina, ale současně mě pobízela, abych se na fotbal vykašlal," vypravuje Bartošák. „Absolvoval jsem střední školu s maturitou, specializace mechanik-seřizovač. Dělal bych u soustruhu, ale asi už bych to ani neuměl," směje se Bartošák.
Sebevědomí dodala Evropská liga
V létě si jej vytáhl do Liberce trenér Trpišovský, jenž na Žižkově působil. A premiérová sezóna mezi elitou Bartošákovi vychází náramně. Stal se oporou Severočechů na tuzemské scéně i v Evropě. „Nejdříve jsem se bál, ale právě zápasy Evropské ligy mi daly sebevědomí. Angažmá v Liberci pro mě představuje nový start. Ohromně si vážím podmínek, které mám. Někteří kluci berou skvělé zázemí jako samozřejmost, já nikoliv," má stále v hlavě Bartošák těžké začátky, kdy vynikal v útoku či záloze.
Z daných pozic by se do národního mužstva při velké konkurenci prosazoval složitě. Ale šikovných levých obránců není nazbyt. I proto se při Limberského zranění Bartošákovi otevřela cesta k premiérové nominaci, byť před týdnem kvůli zranění sám nedohrál zápas v Groningenu. „Měl jsem koňara, ale v pondělí mi dal klubový lékař povolení trénovat, tudíž jsem mohl vyrazit za reprezentací," lebedí si Bartošák.
Reprezentační sraz si užívá. „Minulý rok jsme před mistráky řešili, jestli vůbec nastoupíme k zápasu. A teď jsem v nároďáku. Kdyby mi někdo něco takového řekl na jaře, vysmál bych se mu," rozplývá se zadák, jemuž adaptaci ulehčila přítomnost klubových spoluhráčů Koubka, Šurala a Pavelky.
„Je to výhoda, že nejdu úplně do neznámého prostředí," přemítá Bartošák a doufá, že jeho pohádka bude mít šťastný konec v podobě debutu. „Trenér Vrba říkal, že šanci dostanou všichni. Zahrát si třeba proti Lewandowskému by byla senzace," culí se Bartošák a nijak přitom netají, že stále nemůže uvěřit, kde se octnul. „Dostávám strašně moc gratulací. I v Brumově za tátou chodí a přejí mu. Je to vážně neuvěřitelné."
