Článek
Zastihla vás podzimní část sezony v životní formě?
Celkově jsem dobře naladěný. Fungujeme skvěle jako tým, dáváme hodně gólů, vytváříme si mnoho příležitostí, a pak je snadné mít dobrá čísla. Ale upřímně, jsem trošku zklamaný. Moje osobní statistiky by mohly být lepší. Dostávám se do hodně šancí, ale tři branky ze čtyř jsem dal z penalt. Chybí moje finální kvalita, kolikrát bych situace mohl řešit lépe. Nemůžu říct, že by mě to trápilo, ale určitě mohu být produktivnější.
Někdo z týmu či trenérského štábu vám chybějící trefy vyčetl?
Ne. Jde o můj vnitřní pocit, že bych mohl být mužstvo ještě více prospěšný. Se spoluhráči i trenéry jsme se na téma mojí koncovky bavili úplně v klidu, nikdo mi nic nevyčítal. Je mi jasné, že bych mohl být lepší. Ale na záložníka nemám špatnou bilanci. Chci se dostat přes deset branek za sezonu.
Užíváte si pozici, kdy jste pro tým mimořádně důležitý?
Kluci na mě hodně spoléhají a já cítím velkou podporu. Člověk to pozná nejen z komunikace, ale i z častého zapojení do hry a množství přihrávek, jimiž ho spoluhráči hledají. Aktuálně v Hellasu vážně všechno skvěle klape.
Ofenzivní hvězdou vašeho týmu je Giovanni Simeone, který v jedenácti zápasech vstřelil devět gólů a na tři přihrál. Proti Laziu se zaskvěl čtyřmi zásahy.
Upřímně jsem nečekal, že bude tak dobrý. Když jsem přišel do Udine, on byl ve Fiorentině a měl slušnou sezonu. Je běhavý, agresivní, do našeho systému mohl dobře zapadnout. Ale překvapil mě hráčskou kvalitou. Myslel jsem, že potřebuje hodně šancí na gól. Nicméně teď je v takové formě, že když se dostane do zakončení hlavou, pravou i levou nohou, tak máme skoro jistotu, že dá branku. Zapadl do týmu i lidsky, je to moc fajn kluk. Může se rvát o krále střelců, protože je schopný překonat hranici dvaceti branek.
Aktuálně se pyšníte sérií čtyř zápasů bez prohry, z devíti minulých utkání jste nebodovali jen na hřišti vedoucího AC Milán. Přitom vstup do soutěže jste měli děsný a třikrát prohráli. Co bylo zlomem k lepšímu?
Simeone a Caprari, kteří ohromně zvedli naši ofenzivní kvalitu, přišli až poslední den přestupového termínu. Navíc hodně hráčů čekalo, jestli se budou realizovat transfery. Ať každý říká cokoliv, všichni možný přestup prožívají, v hlavě to mají a jejich výkon to ovlivňuje. Na naší hře se podepsalo, že velká část týmu nebyla správně nastavená. Ale pak se situace uklidnila. Všichni začali být soustředění, měli čistou hlavu.
Jak zásadně přispěl k obratu nástup trenéra Igora Tudora po třech kolech?
Dal mužstvu nový impuls. Změnil trošku přípravu, začalo se trénovat více. Mnohem více! Vyšší důraz klade na fyzickou připravenost, abychom zvládli náročnější styl hry, který chce praktikovat. Navíc se výsledkově vydařil hned první zápas proti AS Řím, který jsme doma otočili.
Vy jste Igora Tudora zažil coby trenéra už dvakrát při angažmá v Udine. Když jej vedení ve Veroně angažovalo, byl jste rád?
Nevěděl jsem, co čekat. Udine je hodně specifické. Pro trenéra je to tam složitější než pro hráče. Čelí tlaku ze strany vedení, které chce zasahovat do určitých věcí. Když se ohlédnu za dvojím působením Igora Tudora v Udine a vidím ho teď ve Veroně, je to jiný člověk. Klidnější, vyrovnanější. V Udine bylo hodně konfliktů, prostředí bylo problematické. Projevovala se nespokojenost hráčů, celkově to nefungovalo. Prezident i vedení Verony Tudorovi věří. Má klid na práci. Ví, co chce hrát, dokáže to na tým přenést. Myslím, že na hřišti skvěle reagujeme.
Míří ambice Hellasu Verona k příčkám garantujícím pohárovou Evropu?
Když se mě někdo ptal minulý rok, odpovídal jsem neurčitě. I přesto, že se nám relativně dařilo. Vnitřně jsem cítil, že na poháry nemáme. Nakonec jsme chytli špatnou šnůru a z Evropy nebylo nic. Letos je situace jiná. Jsem přesvědčený, že máme obrovskou sílu.
Během léta jste se oženil, máte ročního syna. Už druhým rokem jste na stejné adrese a v Itálii jste načal šestou sezonu. Je pro výjimečnou formu důležitá rodinná pohoda?
Nepochybně! Když funguje osobní život, má člověk klid na práci. Malý už asi tři měsíce chodí. Je s ním legrace, ohromně si nynější období užíváme. Je to velká radost.
Je pro vás nyní složitější odjíždět na předzápasová soustředění či reprezentační srazy?
Ve Veroně jezdíme na soustředění den před utkáním, ať hrajeme doma nebo venku. Malý už to trošku vnímá, je těžké rodinu opouštět. Ale zase se na něj více těším. Před zápasem mi soustředění vyhovuje. Jsem na hotelu, odpočinu si. A srazy národního týmu jsou krátké. Dobře si zatrénuji, a vlastně i odpočinu od malého. Jak začal chodit, takže je to s ním náročné.
Když jste ve Veroně, tak po tréninku s mužstvem následuje druhá fáze se synkem?
Trenér Tudor nám dává vážně velké dávky. Často chodím domů hodně orvaný. A doma mě čeká další fáze s malým Tondou, která je mnohdy náročnější. Snažíme se mu vymýšlet různý program, aby měl pohyb.
Žijete jen pár minut od Lago di Garda, vyhlášené rekreační oblasti. Je to i pro vás cíl výletů pro zpříjemnění programu?
K jezeru jezdíme poměrně často. Vyrážíme s malým na prolézačky, se psem na procházky. Ale nejlepší podmínky na život jsem zažil při angažmá v Lecce. To byl sen. Neuvěřitelné podnebí, moře jako na Maledivách. Moc rád se na jih Itálie vracím. Byli jsme tam i na dovolené.
Odpočinek během následujících dvou sezonu bude pro hráče asi hodně citlivým tématem. Kvůli mistrovství světa v netradičním podzimním termínu dozná kalendář zásadních změn. Neděsí vás představa, že v případě účasti českého týmu budete mít v nadcházejících dvou sezonách jen minimum volna?
Vůbec ne. Za každou cenu se chci na šampionát dostat. Je to největší sen fotbalového života. A termín, respektive případné související trable, neřeším. Odpočívat můžu po kariéře.
Český výběr se v úterním kvalifikačním utkání proti Estonsku chce přiblížit startu v baráži o Katar 2022. Kdy jste začal jako fotbalista mistrovství vnímat?
První vzpomínky na mistroství mám z roku 2002. Jak se turnaj koná jednou za čtyři roky, má výjimečné kouzlo. Kdo zažije šampionát jednou, má štěstí. Když se to někomu podaří víckrát, je to úctyhodné. Pro mě jde o velký sen. Světový šampionát vnímám jako výjimečný svátek fotbalu.
Jsou naděje českého výběru na účast reálné?
Doufám, že všichni kluci budou v době baráže zdraví, aby trenéři měli k dispozici nejlepší možný tým. Pro mě představuje start v Kataru obrovskou motivaci. Asi každý kluk si jako malý představuje, jaké to je vyhrát mistrovství světa. Je jasné, že jde o děsně těžký úkol. Ale účast je reálná. A já v ní doufám.
