Článek
„Naštěstí to vyšlo na dny mezi zápasy,“ culila se Bendová ve vesnickém sportovním areálu. „Ani mě nenapadlo, že bych na sraz nepřijela. I rodiče s tím byli v pohodě. Jsme tu celkem tři takové, ještě Anička Bárková a Barča Mrázová. A bylo lepší, že jsem nebyl sama, že jsem tady měla okolo sebe holky a nemusela myslet jen na školu,“ líčila mladá opora pražské Slavie.
Čtvrtým rokem studuje na střední zdravotnické škole obor bezpečnostně-právní činnost. Mohla by pokračovat na policejní akademii nebo se vzdělávat na práci v integrovaném záchranném systému, budoucnost však vidí trochu jinde. „Vybrala jsem si spíš cestu sportu. Dala jsem si přihlášku na FTVS a na pedagogickou fakultu se zaměřením na tělesnou výchovu,“ prozradila rodačka z Velkého Meziříčí.
Když se minulou středu po porážce s Norskem 0:4 svlékla z dresu, vydala se do hlavního města. Ve společenských kalhotách, růžovém sáčku a oblíbené kšiltovce ve čtvrtek a pátek napsala dvě slohové úlohy. V angličtině stížnost na nekvalitní bundu, v češtině úvahu na téma štěstí. „Bála jsem se, ale pocity mám docela dobré. Za dva týdny se dozvím výsledky. Ohledně štěstí jsem řešila, jaký pohled na něj měli naši předci před sto až dvě stě lety a jaký pohled na něj máme my teenageři.“
Štěstí pak prožila, když se znovu připojila k českému týmu. Sobotní sladkou výhru nad Ukrajinou 1:0 trefila Veronika Sladká, šlo o klíčový zápas v boji o udržení v elitní Lize A.
„Zápas ve vedru nás stál spoustu sil, nedokázaly jsme proměňovat stoprocentní šance, trápily jsme se až do 76. minuty. Po gólu vypukla obrovská radost, ale já už nemohla běhat, tak jsem oslavovala s brankářkou, než abych pelášila až k praporku,“ řehtala se kapitánka Lvíčat. „Už proti Norsku jsme si ověřily, že i proti takovému soupeři se dá hrát. Výsledek 0:4 sice vypadá strašidelně, ale dva góly jsme dostaly až v závěru a nehrály jsme vůbec špatně.“
Během svého studijního útěku do Prahy si Bendová zaskočila i na trénink Slavie. Jen se podívat, vyčistit si hlavu. Za sešívané naskočila už v osmi letech, doma trénovala s kluky, na turnaje a zápasy cestovala hrát za holčičí tým. A postupně rozvíjela svůj fotbalový um, teď už má na kontě starty v Lize mistryň i dva evropské šampionáty do 19 let.
„Zažila jsem závěrečný turnaj u nás a v Belgii. Bylo to obrovské, slovy se to ani nedá popsat, to se musí zažít. Na prvním šampionátu jsem byla nejmladší hráčkou, v týmu jsem měla trošku jinou pozici. Loni v Belgii už jsem patřila mezi lídry, na hřišti to bylo o něčem jiném,“ srovnávala.
V reprezentaci navléká kapitánskou pásku už od kategorie U15. „Snažím se s holkama hodně mluvit, jsem takový druhý trenér na hřišti. A když je potřeba, umím být i rázná,“ pousmála se středopolařka, o které slávistický kouč Karel Piták před časem prohlásil, že zarputilostí a nasazením na trávníku připomíná někdejšího italského buldoka Gennara Gattusa.
V kvalifikaci prodává i zkušenosti z Ligy mistryň, kde si v aktuální sezoně zahrála proti Lyonu, norskému Brannu či rumunské Kluži. „To jsou zkušenosti, které v české lize nenaberete.“
Další načerpá v úterním zápase s favorizovanou Francií, který na blšanském stadionu kvalifikační turnaj uzavře. „Zatím to bereme tak, že jsme se udržely v Lize A. Teď se ještě pokusíme postoupit na šampionát, i když to už spadá do kategorie zázraků. Ale dokud je i malá šance, budeme bojovat. Francie sice oba zápasy vyhrála, ovšem není tak nabitá jako před rokem nebo dvěma. Mohly bychom s ní něco uhrát.“
Pokud ano, složí Bendová i fotbalovou maturitní zkoušku.