Článek
Verdikt fotbalové generality, která vás zvolila novým trenérem reprezentace, šokoval veřejnost i vás samotného. Dostal jste to pocítit i od fanoušků? Zahltil se vám mobil, přišlo hodně esmesek či mailů?
Spousta jich opravdu byla. Od známých, fanoušků i od hráčů. Povzbuzovali mě před volbou, gratulovali po ní.
To je ale překvapení! To jste s nimi byl v tak těsném kontaktu? To jste si zajišťoval už předem jejich podporu?
Jen jsem chtěl znát jejich názor. Ale samozřejmě až poté, co trenér Brückner oznámil, že u reprezentace končí a mé jméno se začalo v souvislosti s národním týmem skloňovat. Za jeho zády bych něco takového nedělal.
A co na vaši kandidaturu hráči?
Sami mě vyzývali, abych do boje o trenérské křeslo šel. Jejich podpora pro mě byla ohromně důležitá.
Příslib, že vám pomohou a třeba si i konec reprezentační kariéry rozmyslí, určitě také…
Pochopitelně, i o ten mně šlo. A teď už mohu prozradit, že jsem ho dostal a že mně hráči pomoc slíbili, když ji budu potřebovat.
I třeba takový Koller, který po EURO už ohlásil definitivní konec kariéry v národním mužstvu?
I Koller. Seděl jsem s ním a slíbil, že když budu chtít a potřebovat, přijede a pomůže. A já samozřejmě chci, aby pomohl, protože jeho konec v národním týmu by byl předčasný. Což se týká jeho, stejně jako dalších hráčů, kteří o loučení s reprezentací uvažovali, nebo i ohlašovali. Teď je chci objet a znovu s nimi mluvit.
Takže třeba i s Barošem počítáte v reprezentaci dál?
Samozřejmě, protože je to pořád kvalitní fotbalista, který třeba i na evropském šampionátu v utkání proti Portugalcům dokazoval, že má v národním týmu své místo. A on se o ně chce poprat, protože chuť reprezentovat mu rozhodně neschází. I s ním jsem ostatně mluvil.
Zdá se, že v rychle se blížící kvalifikaci vsadíte na osvědčený kádr…
Právě proto, že se rychle blíží jak přípravný zápas 20. srpna v Anglii, tak i zářijový začátek kvalifikace o postup na mistrovství světa, není na přílišné experimentování čas.
Znamená to, že kostru národního týmu bourat nebudete a vše vlastně zůstane při starém?
Pro mě není rozdílu mezi starým či mladým hráčem, zkušeným nebo v národním týmu začínajícím. Vždy jsem se snažil, aby hráli ti, co mají nejlepší formu, což bude platit v reprezentaci dvojnásob.
Hned po zvolení před vás fotbalová generalita postavila jednoznačný cíl – postup na mistrovství světa 2010. Nezalekl jste, aby vám taková meta hned na začátku reprezentačního účinkování nesrazila vaz?
Kdybych se bál, o nároďák bych se vůbec neucházel a do kandidatury bych nešel. Vůbec si nepřipouštím, že bychom se na mistrovství světa nedostali a jsem přesvědčen, že pro naplnění tohoto cíle uděláme všichni všechno. Musí být naší nejvyšší prioritou.
I o tom budete s hráči mluvit?
Samozřejmě, i když oni to cítí podobně.
A pokud by se přece jen nepovedlo do Jižní Afriky postoupit?
Pak ponesu svůj díl viny, jako ho nese každý.