Článek
Hřiště vypadalo, jako kdyby se přes něj přehnalo stádo krav. O trávníku nemohla být vůbec řeč, jen na pár místech se sem tam zazelenal nějaký ten drn. Generální sekretář ČMFS Petr Fousek jen kroutil hlavou.
"Delegát řekl, že je hřiště dobré, takže jsme tady prostě hrát museli," prozradil. A pak dlouho lovil v paměti, zda jednadvacítka hrála vůbec někdy na tak špatném hřišti. "Možná jen na Maltě. Je to hrůza."
Kolem míchačka, náklaďák...
Kolem plochy, se nacházelo něco, co vzdáleně připomínalo atletickou dráhu. Stála na ní rozbitá míchačka, kousek dál jeden polorozpadlý náklaďák a kdo ví, co ještě. Časomíra žádná, světelnou tabuli nahradil místní chasník, jenž po každém gólu českého týmu musel vylézt po schůdkách nahoru a přendal číslici...
"Na takovém hřišti jsem naposledy kopal tak v deseti letech před barákem doma v Budějovicích," vykládal dobře naložený autor dvou branek Tomáš Sivok.
"Na tomhle snad ani nemá cenu hrát, neregulérní hřiště. Ale je to otázka pro frajery z UEFA," nechápal záložník Filip Trojan. "Na hřišti byly kameny, sklo, podmínky celkově hrozné. Ale vyhráli jsme, takže se nemáme na co vymlouvat. Jen ať už jsme rychle doma," odpočítával Trojan poslední hodiny pobytu v arménské metropoli.
Trenér Ladislav Škorpil zachoval svůj tradiční nadhled. "Vše, co vede k vítězství, je pozitivní. Vyhráli jsme 4:0, tak bychom na takových terénech asi měli hrát pořád..."
