Článek
Ukrajinská liga nemá v Česku právě nejvyšší zvuk. Jak moc vás překvapila nominace reprezentačního trenéra Bílka pro přípravný turnaj v Spojených arabských emirátech?
Objevil jsem se v kádru reprezentace zase po roce a půl, takže mě pozvánka moc potěšila. Vnímám národní tým jako velkou změnu, protože dosud jsem hrál jen za klub a plně se soustředil na výkony v Dněpropetrovsku. Udělám všechno, abych trenérům ukázal, že mohu být českému elitnímu výběru platný.
V posledních týdnech vás trápily zdravotní problémy. Měl jste natažený stehenní sval. Jste stoprocentně v pořádku?
Zcela stoprocentní v tuto chvíli asi ne. Ale věřím, že do prvního zápasu fit budu. Hodně mi pomohlo, že celá ukrajinská liga měla odložené poslední kolo. Jejich reprezentace hraje baráž o postup na mistrovství světa a vedení nechtělo riskovat zranění některého z členů ukrajinského národního týmu, proto odložili celé kolo. Poslední čtyři dny před cestou na středeční sraz jsem trénoval naplno.
Vnímáte, že nynější nominace má mnohem jiný charakter než ta před rokem a půl k soustředění na Kypru? Uvědomujete si, že českou reprezentaci čeká budování kádru, tudíž noví hráči mají velkou šanci se ukázat a do mužstva prosadit?
Vnímám, že jde o start nové éry. Jsem rád, že tu mohu být. Byl jsem v reprezentaci do jednadvaceti let i v národním výběru v mladších věkových kategoriích. Záleží jen na každém z nás, jak chytí šanci za pačesy.
Nebyl jste zklamaný, že jste od tehdejšího startu v neoficiálním utkání proti Řecku další pozvánku nedostal?
Ne. V národním týmu bylo plno kvalitních hráčů. Zvláště na mém postu defenzivního záložníka jsou vynikající kluci jako Polák či Kováč. A ještě mnozí další. Jsou zkušenější a mají toho hodně za sebou. Já vše bral tak, že na Kypru si trenéři chtěli vyzkoušet mladé hráče. Pro mě tehdy bylo fajn, že jsem si mohl vlastně jen odskočit ze soustředění Dněpropetrovsku, které bylo shodou okolností na totožném místě. Mohl jsem alespoň poznat prostředí reprezentace.
Na Ukrajině jste načal už třetí sezónu. Jak jste si v Dněpropetrovsku zvykl?
Nic mi tam nechybí. Mám vše, co potřebuji k životu. V poslední době snad jen lepší výsledky mého mužstva. Nejprve jsme prohráli doma s Dynamem Kyjev, kdy s námi teda pěkně zacvičil rozhodčí, a pak jsme utrpěli ještě další prohru.
Po zápase s Kyjevem došlo k incidentu vašeho klubového šéfa s rozhodčím, že?
Já ten zápas už kvůli zranění nehrál. Sudí nás hned v úvodu bezdůvodně poslal do deseti, pak se nám zranil špílmachr a v druhé půli se proti nám kopala nesmyslná penalta. A náš prezident po zápase seběhl z lóže a hrnul se za rozhodčími. Všichni byli překvapení, když k nim vletěl do šatny, protože on se v minulosti do klubového dění příliš nevměšoval a zůstával stranou. Ani z toho incidentu neměl náš klub žádný průběh. Prezident je hodně vlivný člověk. Navíc údajně k žádné potyčce nedošlo. Prohlásil, že se chtěl hlavnímu sudímu podívat do očí.
Jak s odstupem hodnotíte svůj odchod z Brna na Ukrajinu. Nelitoval jste někdy?
Postupně jsem začal hrát stabilně, takže nelitoval. Kdybych jen vysedával na lavičce, zřejmě bych měl jiný názor. Zápasy ukrajinské ligy jsou totiž na vyšší úrovni než v Česku. Utkání jsou mnohem těžší. Fotbalově šlo o krok vpřed. Doma jsou zápasy postavené hodně na taktice. Na Ukrajině se mužstva snaží hodně útočit, chtějí dávat góly. Třeba náš trenér nás nabádá hlavně ke hře srdcem. Soupeřům se věnujeme minimálně, důraz je kladen na náš herní projev. Ukrajinská liga je u nás přehlížená. Třeba Šachtar hrál pravidelně Ligu mistrů a pohybuje se řadu let v čele tamní ligy. Ale Tomáš Hübschman byl v reprzentaci opomíjený. Přitom mají zázemí, o němž se mnohým klubům v západní Evropě ani nezdá. Jenže Ukrajina je prostě pořád braná jen jako soutěž ve východní Evropě.
Takže ani kdyby přišla zajímavá nabídka, tak byste o změně neuvažoval?
Sbírám zkušenosti. Velké zkušenosti. Ale strávit celý fotbalový život na Ukrajině nechci. Pokud se tedy objeví možnost jít do atraktivnější soutěže, určitě budu takovou možnost zvažovat.