Článek
Pro našince nejprve překvapení měnící se postupně v šok. Sotva nedělní večerní zápas české reprezentace s týmem domácích Emirátů na stadionu v Al Ajnu začal, ozval se z tribuny kvílivý chorál. Zněl minutu, dvě, pak deset, půlhodinu a stále neutichal.
Žádné bouřlivé fandění, výkřiky nadšení či projevy nevole, jaké nabízí fotbal na starém kontinentu. Jen chorál. Pořád stejný a neustále dokola opakovaný. Evropan navyklý na velké reprezentační a klubové mače se rázem ocitl ve fotbalovém světě jiných dimenzí.
Nezvyklý moment i pro světoběžníka Rozehnala
Dirigent, nebo vlastně dirigent a několik jeho pobočníků, předříkávající kvílivý chorál a několik tisíc jeho soukmenovců sedících spořádaně na tribuně a ukázněně ho v doprovodu bubnů opakujících. Bez ustání. V jednom kuse. Od první do poslední minuty, aniž by je musel burcovat či nějak vehementně vyzývat, aby neustávali.
Spíše to vypadalo, že si arabští fanoušci přišli na tribunu společně zazpívat nebo halekat modlitbu za vítězství svých barev. Fotbal servírovaný na trávníku klubu Al Ajnu jako by přitom byl věcí zcela podružnou...
„Skutečně nezvyklé. Něco už jsem v Anglii, Francii, Itálii i Německu zažil, ale s takhle zvláštním fanděním jsem se ještě nikdy nesetkal,“ kroutil hlavou světoběžník David Rozehnal, který už pěkných pár klubů po Evropě vystřídal. „Je to asi zdejší kolorit zpívat takovéto chorály.“
„Užívali si to, bavili se. Mezinárodní turnaj reprezentačních mužstev je pro fanoušky v Al Ajn zřejmě svátkem,“ meditoval Adam Hloušek, jemuž na rozdíl od hrstky českých fanoušků kvílení tribun bubínky ušní netrhalo.
Fotbalisty zvláštní fandění z míry nevyvádělo
„Registroval jsem ho, ale slovům jsem nerozuměl, takže mě diváci a jejich zvláštní fandění mě z míry rozhodně nevyvádělo,“ kroutil odmítavě hlavou Hloušek. „Rozhodně nás to nijak neznervózňovalo,“ přidával se kapitán týmu David Rozehnal.
„Vyvolávání muezzinů z mešit k pravidelným modlitbám během tréninku, stejně jako fandění během zápasu patří ke zdejším zvyklostem, které prostě musíme respektovat,“ dodával trenér Michal Bílek, jenž víc starostí než s kvílivým chorálem tribun měl s marodkou decimující jeho výběr.
„Šmicer má kopačky sebou, takže je obuje, když bude nejhůř,“ smál se, ale pak už ve vážné tónině dodával, že Kušnír s Holkem budou do středečního zápasu s Ázerbájdžánem o třetí místo v pořádku, takže na stadiónu v Al Ajnu také poznají, jak se v arabském světě fandí a jak se před kvílejícími tribunami hraje.
