Článek
Co se vám vybaví, když zaslechnete slovo Kuvajt?
Nejhorší chvilka kariéry, zpackanej zápas na mistrovství světa ve Španělsku. Kuvajt je strašidlo, pohřbil nás. Kdybychom vyhráli, pravděpodobně jsme šli dál. Cítili jsme, že jsme velcí favoriti, ale zároveň také, že nám to moc nešlo. Byli jsme rozstřelení. Vedli jsme z penalty, kterou proměnil Tonda Panenka. Byla na mě. Uznávám, byla docela přísná. Jenže pak se stalo, s čím jsme nepočítali.
Kuvajt vyrovnal.
Ta rána Kuvajťana z dálky mi z hlavy nikdy nezmizí. Foukl vítr, Zdeňku Hruškovi míč zaplaval a skončil v bráně. Za gól se styděl, i když za něj mohla spíš příroda. Zahráli jsme ale slabě. Žádné střely, žádné šance.
Byl tehdy Kuvajt velký outsider?
Byl slabý, nevědělo se o něm nic. Současný tým bude určitě lepší. Hůř než tenkrát hrát Kuvajt nebude.(směje se)
Měli jste v tehdejší době vůbec šanci se na neznámého soupeře nachystat po taktické stránce? Byla nejspíš utopie pořídit videozáznam ze zápasů Kuvajtu.
Kuvajťany jsme vůbec neznali. Měli jsme pocit, že je prostě smázneme. Byli snaživí, ale druhá, třetí výkonnostní kategorie. Byla povinnost je porazit. Bohužel se jednalo o vstup do šampionátu, pak už jsme všechno honili.
Také to nakonec špatně dopadlo...
Museli jsme porazit buď Anglii nebo Francii. Uhráli jsme remízu s Francií, která nám nebyla nic platná. Jeli jsme zaslouženě domů. Byl to pro nás celkově podivný šampionát. Už jen, že každý zápas ve skupině chytal jiný gólman. S Anglií dostal Seman dva blbé góly, potom i Stromšík s Francií. Nejlehčí by bylo, hodit nezdar na turnaji na brankáře. Ale upřímně, nezachytal ani jeden. Schovávali se za dveře, aby je trenér neviděl, nemluvili s námi. Španělsko bylo jejich fiaskem. Ale nad Kuvajtem jsme měli jednoznačně vyhrát.
Přitom na MS jste jeli z pozice mužstva, které dva roky předtím získalo bronz na ME a vyhrálo olympiádu.
Byli jsme před šampionátem dlouho z domova, na soustředěních. Čtrnáct dnů ve Vysokých Tatrách, potom jsme jeli k přáteláku do Itálie autobusem. Kvůli penězům, svaz potřeboval vydělat. Strašně se nám stýskalo. Když jsme prohráli druhé utkání ve skupině s Anglií, bylo nám to skoro jedno. Nevadí, aspoň pojedeme domů, říkali jsme si. Všechno kolem mistrovství bylo amatérské, od začátku do konce, což nás taky doběhlo. Potom jsme si jeli domů vytrpět narážky lidí. Kritika byla strašná.
Bolí vás ještě teď?
Tenkrát kritika příjemná nebyla, bylo ji opravdu hodně. Ale beru ji dávno s nadhledem. Přestože mi někdo utrhnul kaslík a poškrábal auto. Nepomohlo mi, že španělský deník Don Balon napsal, že jsem byl jediný hráč z československého týmu, který snesl přísnější měřítko. Tohle mě potěšilo, ale kritice jsem tady neutekl.
Měl jste na MS formu?
Ve vší skromnosti říkám, že jsem formu docela měl. Pamatuju si jako dneska, jak za mnou před posledním zápasem s Francií přišel na pokoj trenér Vengloš. Povídá mi: Láďo, jdu za tebou. Seš jedinej, který trošku hraje. Řekni mi, které kluky bys chtěl mít na hřišti vedle sebe a já je postavím. S odstupem času si vyčítám, že jsem mu žádná jména neřekl. Odpověděl jsem mu, aby si udělal sestavu sám, že mu do toho nemůžu zasahovat. Tahle příhoda zapadá do celkové atmosféry v týmu. Byli jsme zoufalí, ztráceli jsme nervy, vztahy mezi Čechy a Slováky v mužstvu byly napjaté.
Ani ubytování prý nebylo ideální. Útočník Petr Janečka nedávno prohlásil, že mužstvo bydlelo v jakémsi motorestu.
Kuvajt nám podělal celý šampionát. Špatně ale bylo úplně všechno včetně ubytování. Současný nároďák je oproti nám honorace. My jsme byli uličníci z východu.
