Článek
Současná těžká situace má jedno malé pozitivum v tom, že je čas udělat si pořádek v restech, které se odkládaly třeba i několik let. „S tím souvisí ta videa ze zápasů, mám na ně víc času. Doma se věnuji zahradě, uklízím půdu a dělám další věci, na které nebyl čas. Tři týdny jsme u nás měli vnučky od dcery, takže tu bylo veselo a báječně jsem si vyčistil hlavu. Pochopitelně se snažím udržovat ve fyzické kondici. Hned za domem máme les, kam si s chutí vyběhnu a čerpám i novou energii," prozradil kouč.
Když telefonuje hráčům, doufá, že neuslyší, že se potkali s koronavirem. „Takovou zprávu mi naštěstí nikdo neřekl. Někteří kluci byli zranění, ale všichni by měli být doléčení. Bořek Dočkal už hrál, stejně jako Antonín Barák. Připravený naskočit byl v Turecku David Pavelka. Láďa Krejčí, který stihl přijet z Itálie před zavřením hranici, si přivezl zranění, kvůli kterému nestihl poslední zápasy. I on by měl být podle posledních informací už doléčený," oddechl si ŠIlhavý,
V ještě těsnějším kontaktu je s realizačním týmem národního týmu. „Všichni máme home office, ale vytvořili jsme skupinu a přes počítače jsme v kontaktu. Diskutujeme o tom, co kdo udělal a zjistil na svém úseku. Práci máme rozdělenou," konstatoval známý kouč.
Rozhodne forma, ne věk
Evropský šampionát bude až za rok. Má vůbec smysl, sledovat nyní zápasy třeba Chorvatů nebo Angličanů, když hráči budou o rok starší a někteří v mužstvu už třeba ani nebudou? Kouč má na to jednoznačnou odpověď.
„Je to důležité, protože nesledujeme jen hráče, ale především fotbal, jaký třeba Chorvati nebo Angličané hrají. Ten se nezmění. Sbíráme informace i o hráčích, kteří mají do národních týmů nakročeno. Nevidím ale nikoho z těch stávajících, kdo by z věkových důvodů měl končit. Šampionát je pro všechny motivací. Samozřejmě teď neděláme konkrétní přípravu na ta mužstva a hráče, to by bylo předčasné, čas k tomu přijde příští rok. Je ale dobré si udržovat přehled, kdo jak hraje," odmítl zbytečnost sledování Šilhavý.
A nebere ani poznámku, že i jemu tým zestárne. „Takhle se na hráče vůbec nedívám. Pro mě je nejdůležitější výkonnost, kvalita, přínos pro mužstvo. Pro výběr bude podstatná aktuální forma, ale v tomto ohledu se díváme opravdu hodně dopředu. Jestli tomu hráči bude v té době přes třicet nebo osmnáct, pro mne není podstatné," poznamenal kouč národního týmu.
"Stát se může spousta věcí, které neovlivníme. V Lize národů a kvalifikaci nám vykrystalizovalo jádro mužstva, které by v ideálním případě mělo dál tvořit jeho základ. Důležité je, abychom tuhle dobu všichni přečkali ve zdraví a těšili se na zápasy, nejdřív bez diváků a pak konečně i před plnými stadiony. Těším se třeba už na zářijový zápas se Slovenskem v Lize národů, tahle utkání mají vždycky ohromný náboj. Věřím, že po tom, co prožíváme, bude v dobrém slova smyslu ještě větší. Vždyť právě v minulých duelech se Slováky se v týmu probudila zdravá touha vyhrávat," zdůraznil.
Nevidět chyby by bylo chybou
Šilhavého těší, že jeho svěřenci berou i přes odložení šampionát a reprezentaci jako velkou motivaci. „Ještě aby říkali něco jiného," smál se a dodal: „Určitě to je pro mne jako trenéra příjemné a hlavně povzbudivé."
Sledování zápasů týmu, který vede, má i důležitý smysl v tom, že má možnost detailně si rozebrat chyby, které hráči udělali. „To víte, že si jich všímám, protože chybami se posouváte dopředu. Bylo by velikou chybou je nevidět, nebo proto, že zápas nakonec dopadl dobře, je přehlížet. Takhle jsme si zanalyzovali celou kvalifikaci. Víme, kde se chyby staly, proč se staly a budeme pracovat s hráči na tom, aby se neopakovaly," vysvětlil.
Dívat se na stejné zápasy a stejné hráče se omrzí. Šilhavý si ale videa prokládá i slavnými duely nejen fotbalové reprezentace. „Jednak je to inspirace, ale také balzám na duši. Viděl jsem znovu zápasy z mistrovství Evropy 1976, které Československo vyhrálo, z Anglie 1996, kde Češi šokovali stříbrem, a nejvíc evropský šampionát 2004, kde jsme hráli nádherný fotbal a bohužel gól v prodloužení semifinále s Řeckem naši cestu ukončil," líčil reprezentační trenér.
"Tenhle šampionát je pro mne hodně emotivní, protože jsem u toho byl jako asistent kouče Karla Brücknera. A dívám se i na hokejový olympijský turnaj v Naganu. Je nádherné, sledovat euforii po finálovém vítězství. Atmosféra vás znovu vtáhne, i když víte, jak zápasy dopadnou, a zároveň člověka ohromně nabíjí optimismem. Ten teď hodně potřebujeme," zdůraznil Jaroslav Šilhavý.