Článek
Rakouská televizní stanice ÖRF přinesla informaci, že vedení ČMFS jednalo s trenérem Lotharem Matthäusem o jeho případném nástupu k české reprezentaci místo Karla Brücknera. Hovořili jste na toto konkrétní téma?
K žádnému takovému jednání nedošlo. Matthäus byl v Praze na kvalifikačním utkání s Německem. Na stadiónu Sparty v hloučku lidí, v němž byl předseda svazu Mokrý, místopředseda Vacek, hráčský agent Paska a já, jsme nezávazně diskutovali o německém, rakouském i českém fotbale. Řekl jsem jen, že do budoucnosti je vše otevřené a šance se otevírají i pro něj. Nic konkrétního jsem tím nemyslel a nikdo to tak ani nebral. Rozešli jsme se v pohodě, aniž bychom si cokoli slibovali.
Čím si vysvětlujete, že Matthäus mluvil o možnosti vést českou reprezentaci?
Dovedu si představit, že poté, co opustil Salcburk, se vyjádřil v tom smyslu, že jeho možnosti dalšího působení jsou široké, například u českého národního mužstva. Ale žádnou konkrétní nabídku skutečně nedostal. To pražské setkání především pro nás otevřelo vnitřní diskusi na téma angažování zahraničního trenéra, což považuji za legitimní.
Spíše než doma byste tedy hledal Brücknerova možného nástupce v zahraničí?
A proč ne? Vždyť víme, že narozdíl od českých fotbalistů, kteří působí v mnoha předních evropských klubech, nemáme trenéry na této špičkové úrovni, kteří by se úspěšně prosadili u kvalitních zahraničních klubů. Působí spíše u průměrných a jejich trenérský život i tam bývá jepičí. Je jich také hodně málo, což dokládá, že pozicie českých trenérů ve vyspělé fotbalové Evropě není na takové úrovni. Stěžujeme si, že nám ujel evropský vlak. Přemýšlíme o tom, kdo povede národní tým, aby se dostal zpět na vyšší úroveň, když momentálně nemáme českého trenéra na tak vysoké úrovni. Proto je normální, že se budeme dívat i do zahraničí. Na druhou stranu to neznamená, že nový kouč reprezentace musí být bezpodmínečně z ciziny.
Jste přesvědčen, že by k české reprezentaci mohl přijít renomovaný zahraniční kouč, kterého by akceptovali hráči?
Myslím si, že pro renomované zahraniční trenéry by byla česká reprezentace zajímavou štací. Němec Rehhagel vede Řecko a vyhrál s ním mistrovství Evropy, nizozemský kouč Hiddink je u reprezentace Ruska, jeho krajan Beenhakker u polské, Španěl Clemente vede Srby. Nemyslím si, že česká reprezentace je horší než tyto týmy. Co se týká hráčů, vyjděme z faktu, že převážná většina jich hraje v zahraničí a pod velmi kvalitními trenéry. Podle mne by s tím neměli nejmenší problém, protože jsou na zahraniční kouče zvyklí. Jsou to profesionálové a vědí, že hráč nerozhoduje o tom, kdo ho bude trénovat. Renomovaného trenéra by určitě akceptovali i respektovali.
Kontaktovali jste už někoho, nebo se někdo sám ozval?
Ozvala se agentura zastupující německého trenéra Winfrieda Schäfera, charismatického kouče s velkou hřívou vlasů. Vedl například Kaiserslautern, Stuttgart, na mistrovství světa 2002 a po něm reprezentaci Kamerunu a nyní působí v Dubaji. Zatím s ním nejednáme.
Fanoušci ale nejčastěji skloňují jméno Ivana Haška, ten však tvrdí, že s vámi spolupracovat nemůže. Vy říkáte, že s ním problém nemáte. Dva roky jste úspěšně spolupracovali ve Spartě. Zlomily váš vztah valné hromady, na nichž jste na funkci šéfa ČMFS kandidovali proti sobě?
Nevím, co ho vede k těmto vyjádřením. V době, kdy jsem ho angažoval do funkce trenéra Sparty, byl jedním z asistentů Jozefa Chovance u reprezentace. Kvůli jeho angažování jsem propustil Zdeňka Ščasného, který se Spartou získal dva tituly po sobě. Riskoval jsem. Ivan moji důvěru nezklamal a také dovedl Spartu k titulům i postupu v Lize mistrů. Měl jsem jako tehdejší šéf Sparty zájem s ním prodloužit smlouvu, ale on se rozhodl pro angažmá ve Štrasburku. Jenže tam, a později v Kóbe, Spojených arabských emirátech nebo St. Etienne, skončil předčasně.
To jsou hlavní důvody, proč byste mu nenabídl místo trenéra reprezentace?
Ivan Hašek říká, že s českým fotbalem nechce mít nic společného, na všechno má recept, ale neříká, jaký. Tvrdí, že se mnou nemůže spolupracovat, ale neříká proč. Vysílá negativní signály bez konkrétního obsahu. To, že prohrál na valné hromadě, je zkrátka život. Měl prohrát elegantně a získal by velikost, ale on reagoval ukřivděně, čímž se deklasuje i do budoucnosti. Já s osobou Ivana Haška nemám problém, ale co se týká jeho trenérských kvalit a dosažených výsledků v zahraničí, nemyslím si, že to je v tuto chvíli ten pravý kouč, který by reprezentační mužstvo posunul dál. Proto si myslím, že je třeba podívat se po větší autoritě.
Vítězslav Lavička by se vám nelíbil?
Určitě patří k perspektivním trenérům, ale klub a reprezentace je velký rozdíl. Jeho bych teď rád viděl u mužstva do jednadvaceti let. V trenérské kariéře by to byl krok vzhůru.
Na vás a trenéra Brücknera je velký tlak, abyste odstoupili. Jak se s ním vyrovnáváte?
Fanoušků si vážím, ale oni nevolí a nerozhodují o tom, kdo jakou bude zastávat funkci. V mých očích jsou pod vlivem médií, která vytvářejí negativní obraz můj i Brücknerův. K tomu se vyjadřovat nebudu. Diskuse na toto téma je samozřejmě možná, ale na základě věcných argumentů, co se udělalo špatně a kdo to zavinil. Vytvářet tlak na základě toho, že v mužstvu je prý špatná atmosféra a Košťál k funkci manažera reprezentace nemá předpoklady, to jsou nesmysly. Když mi někdo prokáže, co jsem udělal špatně, rád s ním tu diskusi povedu. Ale odpovědný jsem těm, kteří mě zvolili, a výkonnému výboru. Funkci ve svazu dělám dobrovolně, není placená.
Takže nevidíte důvody k vašemu odstoupení a k odvolání trenéra Brücknera?
Důvody k odstoupení, jimž bych rozuměl, tu nejsou. Co se týká trenéra Brücknera, uspěl už ve dvou kvalifikacích, na mistrovství Evropy 2004 jsme skončili třetí. Po šestnácti letech dovedl mužstvo na mistrovství světa. Tam jsme bohužel neuspěli. Teď je na postupovém místě v kvalifikaci na třetí vrcholný turnaj v řadě. To není důvod k odstoupení. K reprezentaci jsme přišli společně, takže moje manažerské hodnocení je vlastně stejné. A pokud se vrátím ke svému působení ve Spartě, pak v tomto období získala čtyři mistrovské tituly, pětkrát postoupila do Ligy mistrů a třikrát do její druhé fáze. Je tedy třeba ukázat na funkcionáře, který u nás dokázal víc.
Přesto vám přece nemůže být lhostejné, a jako manažer reprezentace to musíte vidět, že mužstvo nehrálo na jaře dobře a vy přesto ani nepřipustíte možnost změny na místě trenéra...
Znám uvažování trenéra Brücknera, prostředí reprezentace, hráče. Podílím se na diskusích, týkajících se mužstva. Skutečnost, že mužstvo nehrálo na jaře dobře, ale udělalo čtyři cenné body, si uvědomují všichni, včetně hráčů a kouče. Kdyby přišel nový trenér, povolal by z dvaceti hráčů stejných patnáct a deset z nich by bylo v základní sestavě jako teď. Musíme se srovnat s tím, že kádr hráčů evropské kvality máme velice úzký. To jsou fakta. Hráči za dosavadním trenérem stojí, chtějí udělat pro postup maximum a situaci mají stále ve svých rukou, proto tu není důvod trenéra měnit. Můžeme diskutovat o aktuální formě toho kterého hráče, ale to trenér bezprostředně neovlivní, protože hráči mu přicházejí z klubů v nějaké formě a nějakém zdravotním stavu. Trenér z nich vytvoří tým a určí strategii na zápas.
A když prohrajeme v září doma s Irskem?
Dokud bude reálná šance na postup a bude to v našich silách, tak Brückner tento tým povede. Jestliže postoupíme, bude na lavičce i na mistrovství Evropy. Zřejmě to bude jeho poslední šampionát, a pak je čas na to, hledat za něj náhradu, která by národní tým posunula o kus dál.
Takže se zeptám jinak, co v případě, že ta šance na postup nebude, pak kouče vyměníte?
Pro tuto variantu jsou dvě možnosti. Nechat Brücknera kvalifikaci dohrát a hledat v klidu jeho nástupce. Druhou možností je rychlá výměna, aby nový trenér a jeho realizační tým mohli využít zbytku kvalifikace k vytvoření nového týmu a zanesení nových prvků před začátkem další kvalifikace na mistrovství světa. Ale opakuji, že by k velké obměně hráčského kádru stejně nedošlo, protože ti hráči tu prostě momentálně nejsou. Situaci budu řešit, až nastane. Jsem přesvědčen, že nynější tým je schopen s Brücknerem postoupit na mistrovství Evropy.
Fanouškům ale vadí, že reprezentace opustila ofenzívní styl hry, uchyluje se k nelíbivé defenzívě a vpředu spíše ke hře na náhodu. Vám to nevadí?
Souhlasím, že nehrajeme tak ofenzívně jako dřív. To má objektivní příčiny. Koller není tím Kollerem, jakým byl na mistrovství Evropy v Portugalsku. Ještě markantněji to platí o Barošovi. Odešli dva ofenzívní krajní záložníci Poborský a Nedvěd. Naše útočná síla nám klesla minimálně na padesát procent. Tyto hráče se nepodařilo nahradit a my bychom si měli klást otázku, jestli tu vůbec takoví hráči jsou. Brückner není čaroděj, aby si je vykouzlil.
Takže si musíme zvyknout na to, že rok 2004 a období před ním a kratičce po něm bylo mimořádné, kdy se nám sešla všechna pozitiva. Naše reálné místo v Evropě je tudíž jinde než ve špičce...
Přesně tak. Vezměte si jen zápas v Aveiru s Nizozemskem, který jsme z 0:2 otočili na 3:2. Brückner neuvěřitelně zariskoval, hrál na dva obránce a ono to vyšlo. V devíti podobných zápasech z deseti bychom prohráli a v pěti z nich o pět gólů. Buďme realisty, v absolutní špičce se zkrátka nedokážeme pohybovat pravidelně. Na druhou stranu, výkonnost našeho týmu jde v určitých sinusoidách, takže zase přijde čas, kdy budeme hrát nahoře, jako před tím v roce 1996, kdy jsme získali stříbro na mistrovství Evropy v Anglii.
Brücknerovi prý nikdo nedokáže oponovat, vy mu také neřeknete svůj názor?
Všichni známe Petra Radu, nedovedu si představit, že on jenom kývá... Nesmysl. Co se mě týká, o mně se přece tvrdí, že nesnesu jiný názor a do všeho mluvím. Samozřejmě mu svůj názor řeknu, ale co se týká sestavy a taktiky, Brückner má hlavní odpovědnost a tudíž poslední slovo. Do diskusí se zapojuje už i Karel Poborský jako vedoucí mužstva, ale bavíme se slušně a věcně a já vím, že Brückner si z těchto diskusí hodně věcí vezme.
Čím myslíte, že jste si vy osobně vysloužil nálepku neoblíbeného člověka, který může za všechny problémy kolem reprezentace a vlastně v celém českém fotbale?
Zřejmě někdo potřebuje vytvořit takový můj obraz. Mám totiž pocit, že o těch pozitivních věcech se v souvislosti se mnou nesmí mluvit ani psát. Ale já se tím nijak netrápím. Lidé, kteří znají naši práci, vědí, jak se věci mají. To ostatní je něčí politika a já nejsem politik, takže se jako oni nechovám. Profesor Höschl, s nímž jsem byl na jaře v Otázkách Václava Moravce, určitě nebyl nijak předem zasvěcován do dění v českém fotbale. Ale řekl, že rodičům nikdo nebere jejich dítě ani je nezatratí, když si ta ratolest dá první cigaretu, nebo se poprvé opije. Nebo aby rodiče ty děti sami zatratili. Spíše jde o to, vytvořit takové předpoklady, aby se to neopakovalo. Tím mám na mysli události z hotelu Praha s přetaženou večerkou po utkání s Německem, za které jsme podle některých médií s Brücknerem také mohli.
Ale ono to vypadá, že se zahraničním hráčům bojí kdokoli cokoli říct jen proto, aby se neurazili a nepřestali hrát za reprezentaci...
To je také nesmysl, ale chápu, že to tak někdy může vypadat. Ti hráči skutečně nejsou na reprezentaci závislí. Ani ekonomicky, ani se už nepotřebují zviditelňovat. Musím ale zdůraznit, že kromě té výjimky nemáme s disciplínou v národním mužstvu problém. V jiných reprezentacích jsou podobné věci daleko častější. Naši hráči jezdí na srazy rádi a chtějí za reprezentaci hrát a uspět. To není fráze, to je prostě fakt.
