Článek
Zlatý míč jste vyhrál už podruhé, takže v něm stačí triumfovat ještě desetkrát a dostihnete Petra Čecha...
Musím se podívat do občanky, jestli do ještě stihnu.
V jednom už jste ho trumfnul. Ani on nevyhrál nikdy s tak obrovským náskokem, jako vy tentokrát. A to se stal vítězem ankety dvanáctkrát. To je mezi vámi a všemi ostatními českými fotbalisty skutečně tak obrovský rozdíl?
To si nemyslím, spíš jde o obrovský boom, který nastal tím, jak se v Čechách začala Premier League sledovat. A hlavně West Ham, jemuž začalo fandit hrozně moc lidí, za což jsem rád. I díky tomu se mi dostává podpory ve všech anketách, které doma probíhají. Třeba právě ve Zlatém míči.
Takže boom Souček?
Sám sebe nerad hodnotím, proto nic podobného říkat nechci. Ale jsem rád, kolik lidí od pátku do neděle u nás doma Premier League sleduje a jak se těší na zápasy našeho West Hamu. Dřív hrála řada českých fotbalistů v nejlepších týmech, pak nastala pauza a teď se to zase mění.
Vaši spoluhráči v národním týmu ale rozdíl nejspíš vnímají a respektují, když jim budete od nové sezóny dělat v reprezentaci kapitána poté, co Darida skončil.
To je pro mě obrovská čest.
A výzva, abyste dovedl reprezentaci tam, kam ji dovedl on?
Za to Vláďovi patří dík a gratulace. Za celou jeho kariéru v národním týmu, za to, co pro reprezentaci udělal. Pro mě se toho ale s kapitánskou páskou zase až tolik měnit nebude. Už teď jsem se snažil kluky vést, dělat jim servis a povzbuzovat je. Věděli, že se na mě mohou spolehnout.
Vedl jste je skutečně už na evropském šampionátu. V osmifinále proti Nizozemcům, ve čtvrtfinále proti Dánům.
Chtěli jsme ještě dál, takže mě pořád mrzí, jak dopadl poslední zápas. Zpětně ale musím hodnotit naše účinkování kladně. Ze skupiny jsme postoupili zaslouženě, s Holandskem jsme sehráli v budapešťském osmifinále vynikající utkání. Ale i naštvanost z vyřazení ve čtvrtfinále nám pomůže.
Záložník Tomáš Souček se těší na kapitánskou pásku...
Do Kataru? Na světový šampionát v příštím roce? K postupu na mistrovství světa, kde česká reprezentace za dobu samostatné existence hrála jednou jedinkrát?
Na evropském šampionátu jsme měli skvělou partu, která bude v kvalifikaci pokračovat. Proto je postup na mistrovství světa naším velkým cílem.
A vy budete v reprezentaci pokračovat dál jako hráč West Hamu, nebo koketujete a přemýšlíte nad zájmem velkých klubů Premier League, který jste musel registrovat?
Po skvělém půldruhém roce, kdy jsme se nejdřív v Premier League zachránili, abychom v další sezoně skončili šestí a vybojovali účast v Evropské lize, jsem ve West Hamu šťastný. Ve fotbale ale člověk samozřejmě nikdy neví, co se stane druhý den.
Zvlášť když jste figuroval ve výběru osmi hvězdných playerů, kteří kandidovali na trofej pro hráče roku Premier League.
Velká věc ocitnout se ve společenství fotbalistů patřících mezi nejlepší na světě, jako jsou Harry Kane, Kevin de Bruyne, Bruno Fernandes. Vůbec jsem něco podobného nečekal, o to větší zážitek to pro mě byl. A motivace také.
Nemusel jste být zase až tolik překvapený, když jste jako defenzivní záložník nastřílel za sezonu deset gólů, což fotbalovou Anglii hodně zaskočilo.
Však si sám říkám, že pro mě jako defenzivního záložníka je přece hlavním úkolem gólům zabraňovat. Ale na druhou stranu si už zvykám i na to, že je potřeba, abych góly také dával. A když se mi to nepovede ve čtyřech zápasech v řadě, začínám z toho být přece jen nervózní.
Z individuálních poct, které se na vás po skončení každé sezony valí, už asi nervózní nejste. Vždyť letos jste doma vyhrál všechno, co se vyhrát dalo. Stal jste se Fotbalistou roku, vyhrál jste Zlatý míč, figuroval jste ostatně i v desítce nejlepších sportovců roku.
Jsem velký Čecháček, který se vždy rád vrací domů a po kariéře by tady chtěl žít, takže si moc vážím toho, když mě ocení v mé zemi. Je to nejen uznání, ale motivace do další práce a sezon.
Zvlášť po sezoně, kterou určitě můžete považovat za životní...
Jestliže sečtu fotbal a osobní život, životní rok to nejspíš opravdu byl, i když těžko porovnávat jednotlivé sezony. Se Slavií jsme se třeba stali mistry a slavili úspěchy v pohárové Evropě.
Fotbalista Tomáš Souček převzal Zlatý míč. Na snímku vlevo jeho agent Pavel Paska.
Teď je můžete slavit s West Hamem. Tedy, jestli vašemu klubu Evropská liga vůbec něco říká a interesuje ho. Vždyť o týmech Premier League panuje obecné povědomí, že je zajímá jen Liga mistrů, zatímco další soutěže jsou jim na obtíž.
Pro West Ham to rozhodně neplatí, protože v pohárové Evropě dlouhá léta nehrál. Však když jsme měli po posledním kole Premier League účast v Evropské lize jistou, přišel trenér Moyes a radostně mi to zvěstoval.
Co jste mu odpověděl?
Že to znám každý rok ze Slavie.
Se Slavií byste se mohli v Evropské lize potkat...
Spíš ji přeju, aby se dostala z kvalifikačních předkol do Ligy mistrů. A teprve kdyby se jí to snad náhodou nepovedlo, mohli bychom se v Evropské lize potkat.
Nebude to ale pro vás Kladiváře snadná sezona, protože po té loňské je očekávání fanoušků velké.
Víme, že to snadné nebude, protože v Premier League jsme získali rekordní počet bodů. Motivace je ale veliká. Uplynulou sezonu chceme zopakovat a na výkony navázat, i v Evropské lize se budeme chtít dostat do nejdál.
Zatímco vaši spoluhráči už trénují, vám pořád ještě dopřává trenér Moyes volno. Kdy se vůbec do tréninků zapojíte?
Spoluhráči, kteří nestartovali na evropském šampionátu, dostali volno na pět a půl týdne, my na tři a půl. Prvních čtrnáct dnů jsem odpočíval a snažil se vynahradit rodině dlouhou nepřítomnost, kdy jsem nemohl být s ní kvůli životu v bublině během mistrovství Evropy. Ale ležet v posteli celé tři týdny, to bych nevydržel. Ve West Hamu začínáme s Vláďou Coufalem 28. července a chci být samozřejmě připravený.
Anglický reprezentant Declan Rice (vpravo) s Tomášem Součkem (vlevo) a Vladimírem Coufalem po zápase na EURO.
Jaké to bude vrátit se zpátky do Anglie, která po nezdaru ve finále mistrovství Evropy zažívá obrovské rozčarování?
Já Angličanům úspěch přál a fandil jim, protože samozřejmě spoustu hráčů znám, včetně spoluhráče z West Hamu Declana Rice. Ve finále ale neměli den, tak to prostě někdy chodí. Ale vezmou to nakonec pozitivně, protože sehráli skvělý turnaj a po předlouhých letech postoupili až do finále.
A mohl to být úspěch ještě větší, kdyby neposlali střílet penalty teenagery Saka a spol.
Mladí kluci mají dneska sebevědomí veliké. Chtěli jít kopat, šli na penalty a nedopadlo to. Kdyby naopak proměnili, mohli být za hrdiny.
Zlato tak nakonec získali Italové, o jejichž síle jste se mohli sami přesvědčit. Sice nikoli na šampionátu, ale v přípravě, kdy vám dali v Boloni čtyři góly.
Před šampionátem nebyli Italové považováni za největší favority, ale my si jejich sílu skutečně ověřili. A na šampionátu na nich bylo patrné, s jakým zaujetím za svým cílem jdou a jaký náboj v sobě mají. Zlato si zasloužili.
