Článek
„Když jsem se nejdřív jen z druhé ruky dozvěděl, že se má hrát tady, moc jsem tomu nechtěl věřit, ale jsem rád,“ libuje si Sivok, obránce reprezentace a istanbulského Besiktase, ač prostředí téměř nepoznává. Netají, že poslední zápas v dresu Dynama mu jaksi vymizel z paměti. Na českobudějovické půdě si pak ještě zahrál se Spartou. Po dlouhých osmi letech nastoupí na Střeleckém ostrově coby domácí.
„Ale pamatuju si dobře, jak to tady vypadalo, i malé škvárové hřiště vedle,“ postrádá Sivok vedlejší plácek. „Na rekonstruovaném stadiónu jsem tu ještě nehrál,“ připomíná. „Je to pěkné, teď ještě aby tu kluci udrželi první ligu,“ naráží na starosti Jihočechů, jejichž fandové si dnes premiérově můžou užít přítomnost české reprezentace.
Klub, hřiště i stejná škola poblíž stadiónu spojuje oba dva Jihočechy v kádru národního týmu. „Jo, chodili jsme na grünwaldovku, je krásné se sem vrátit s reprezentací,“ říká Lafata, obávaný kanonýr Jablonce. „Zažil jsem tu vše, od třetí třídy, přes dorost až po áčko,“ líčí střelec, který má domov v nedalekém Olešníku.
Spousta lístků pro známé
Oba zajišťovali lístky pro přátele a známé. „Spoustu,“ přiznává Sivok, který na rozdíl od Lafaty má téměř jistotu, že jej blízcí uvidí v akci. „Snad mě tu publikum přijme,“ usmívá se sedmadvacetiletý zadák. O dva roky starší útočník nepohrdá ani pozicí na lavičce náhradníků. „Asi by mě mrzelo, kdybych si tu nezahrál. Ale už to, že jsem ve výběru, je hezké. Budu vděčný za každou minutu na hřišti. A gól? To by byla absolutní paráda,“ zasní se Lafata, autor dvou hattricků v jarní části české ligy.
Bere svoji momentální palebnou sílu jako plus pro nasazení do boje s trpaslíkem, když skóre může být klíčové v konečných kvalifikačních součtech? „Netuším, to je dotaz pro trenéra,“ reaguje bezelstně k šancím na to, že vskutku nastoupí.
V jihočeské realitě, pro reprezentaci zcela nové, se „domorodci“ nemají k roli průvodců svých kolegů. „Na to není čas,“ směje se Sivok, který se spíše dával dohromady z pátečního španělského sevření. Ze zápasu, v němž český tým víc běhal, než aby se potkal s míčem. „Bylo to frustrující, v případě zápasů se Španěly se s tím ale musíte vyrovnat. Je to nejlepší tým světa, moc jsme si nezahráli,“ vrací se k prohře v Granadě. Rozhodovaly o ní milimetry – Čech byl blizoučko k tomu, aby vyrazil penaltu, z níž padl druhý gól, Sivok před tím nestačil zablokovat Villovu ránu, jen ji nešťastně srazil a bylo vyrovnáno. „Smolný gól,“ povzdechne Sivok.
V úterý je jedinou možnou kalkulací vítězství. Tedy pokud chce český tým na ME. „V roli Španělů teď budeme my, čeká nás dobývání. Jsou to povinné tři body, musíme je mít,“ má jasno Sivok.
