Jako Robben? Účes máme podobný, směje se Černý. V létě chce mít na výběr

Pár týdnů cítím, že zápasů bylo opravdu hodně a že tělo na program reaguje. Ale nic to neznamená, jsem stoprocentně připravený. Rýmy a kašel jsou malé věci, souvisí to i s přejezdy, byl jsem v Turecku, ve Skotsku se měnilo počasí. Tohle známe všichni. Na reprezentaci je o nás výborně postaráno. Na tělu poznávám, že zátěž je velká, ale jinak se cítím skvěle.

Jsem pořád na hřišti, hrajeme Evropskou ligu, číselně se mi daří i v lize. Jenže sezonu ve Skotsku nemáme ideální, na tom jsme se shodli. Od Rangers se čekají trofeje a šance nám mizí. Ale chci udělat maximum, abych sobě i klubu pomohl k co nejlepšímu výsledku, chci si udržet formu v Evropě. Pak si troufnu říct, že jsem vykročil za hodně silnou sezonou.

Určitě to zařadím mezi své top tři zážitky. Ta noc měla úplně všechno, je pro mě nezapomenutelná. Ibrox (stadion Rangers) byl fakt kouzelný. Všichni to tak cítili.

Žádný list pěti střelců jsme neměli, trenér to nechal čistě na nás. Náš kapitán James Tavernier penalty kope, když je na hřišti, takže šel jako první. Hned po něm jsem šel já, věřil jsem si. Když si to tak vezmu, kdo jiný by měl jít než on a já jako nejlepší střelec týmu? V tu chvíli potřebujete povstat.

V zrcadle. Nebo když jdu od holiče. (úsměv) Tohle mě prostě potkalo a ten účes máme fakt hodně podobný. Je to i mou pozicí a taky tím, že budu vždy vyhledávat souboje jeden na jednoho a používat levačku. Vím, jak to trenér myslel. Bavili jsme se o zápase po telefonu, měl jsem v něm asi šest úniků, docela se mi dařilo. Ale nejsem hloupý, mám v sobě pokoru. Robben je tady (ukáže na úroveň hlavy) a já tady (ukáže těsně nad stůl). On je obrovská legenda, sledoval jsem ho, učil se od něj. Celé to porovnání je pro mě srandovní, vychází z účesu, pozice, driblinku.

Víte, že jsem si vždycky nějaké ambice kladl. Když je něco takového na dosah, tak proč bych za tím nešel. Hezké na tom je, že pokud se mi podaří dávat góly v následujícím dvojzápase, znamená to, že budeme mít daleko větší šanci postoupit do semifinále. To je na sebe napojené, určitě si pro to chci jít.

Víme, v jakém jsme postavení. V ligové fázi jsme měli čtyři nebo pět týmů z top osmičky a zvládli jsme to. Postoupili jsme i přes Fenerbahce, které bylo právem považováno za favorita. Do dvojzápasu s Bilbaem půjdeme v klidu s tím, že jsme ti, od koho se neočekává postup. To je pro nás úplně v pohodě. Tahle pozice nám sedí, zase se připravíme a uvidíme, kde jsou naše hranice.

Jsem rád, že jsem si ukázal, že to jde i tou trnitou cestou a pílí. Naštěstí jsem u sebe měl správné lidi ve správný moment, kteří mě do Rangers přivedli. Mé obrovské díky míří k tehdejším asistentům a trenéru Clementovi, který u týmu na začátku sezony byl. Dal mi pozici, která mi hodně sedla a vyhovovala. Mám prostor a svobodu ve velkém klubu. Jsem moc rád za to, že věci jsou nakonec tak, jak mají být. Je to klišé, ale když víte, za čím si jdete, tak vás na té cestě po tmě zase potká světlo. O to je to sladší, příjemnější. Ale vím, čím jsem si prošel, proto jsem víc na zemi, když se daří.

Přispívá k tomu rozestavení, že hraju jako klasické křídlo a přes nohu. A především z Ajaxu jsem byl naučený hrát za tým, který musí na domácí scéně každý zápas vyhrávat, tvořit, být dominantní. Adaptoval jsem se i na taktiku v Evropě, že si zalezeme a čekáme na brejky. Což mi také nějakým způsobem vyhovuje. Sedlo si to.

Určitě jo. Tlak je enormní. Občas bych řekl, že je až extrémní, brutální, ale to ke klubům, jako jsou Rangers a Celtic, patří.

Kolem Vánoc jsme měli šňůru, kdy jsme ztratili špatným způsobem šest bodů. Mezera mezi námi a Celtikem se zvětšila, prohráli jsme finále Ligového poháru, na začátku ledna jsme vypadli z dalšího poháru. To období nebylo růžové. Zápasy v Evropě nám pomohly, aby se to zase trochu uklidnilo. Ale tlak od fanoušků je v takovou chvíli logický.

Byla nádherná. Ukázali jsme si, že rosteme. Oni se vrátili z 0:2 na 2:2, což pak pro nás nebylo jednoduché, ale dali jsme s lehkým štěstím na 3:2. Víme, že bodově jsme na ně tlak moc nevyvinuli, ale jde o hrdost. Chceme do konce sezony zkusit zmenšit tu díru, co nejvíc to půjde.

Nic moc vám o tom říct nechci ani nemůžu. Přijde mi to i trochu absurdní. Ty tribuny jsou tak blízko, ani jsem nevěděl, co se v tu chvíli děje. Prostě jsem běžel. Je to derby.

Zápasy Old Firm jsem hrál už čtyři a jsou stále hezčí a hezčí. Až budu jednou po kariéře vzpomínat, tak si budu pamatovat absolutně všechno, co se během těch čtyř zápasů stalo. Vše je moc speciální, zároveň i trochu srandovní. Ale je těžké vám to vysvětlit. Vždycky jsem si to užil, i když jsme třeba prohráli. Jsou to nezapomenutelná utkání.

Upřímně říkám, že ne. Na to není vůbec čas, hrajeme každé tři dny. Opci nemám, to je jediné oficiální. Nevím, co bude.

Určitě ano. Ale existuje tolik aspektů, které já ovlivnit nemůžu. Můžu udělat jen to, že budu co nejlepší a udržím si formu a čísla.

Ne. Bavím se za pochodu se všemi lidmi. Rangers si budou v létě procházet určitou změnou, mluví se o nových majitelích, kteří by měli koupit velké procento akcií. Ale nic není potvrzené, jen se o tom mluví a píše v médiích. Nebylo by na místě řešit něco s někým, kdo neví, co bude za dva měsíce. Je na to brzy.

Ne, kontakt je nulový. Kdoví, jestli mají skotské kanály.

Nebudu říkat ani ne, ani jo. Mám nějaké zkušenosti, něco jsem si zažil, nebudu vyslovovat žádné sny. Dělám všechno pro to, aby se mi po sezoně otevřelo co nejvíc dveří a mohl jsem si vybírat. Je mi jedno, jestli to budou dveře Rangers, Wolfsburgu, ve Španělsku, Itálii, Anglii, Holandsku nebo někde jinde. Na mně je, abych si jich otevřel co nejvíc.

Je to druhý domov, kde žijeme ve třech. Stěhování s manželkou a malou Elou bylo hektické, protože jsme ve Wolfsburgu měli krásné zázemí. Ve Skotsku je ale také vše perfektní, bydlíme v hezké lokalitě, ale je to náročné v tom, že jsme dál od domova a na malou jsme sami dva. Jsou to pro nás zkušenosti, ale určitě si nestěžujeme.

Režim jsme si nastavili skvěle. Snažím se být co největší pomocník. Na tom si zakládám, jelikož si moc dobře uvědomuji, že moje dvě holky jdou tam, kde hraji. Proto jim chci dávat veškerý volný čas, který mám.

Přiznávám, že mám problém rozumět lidem nad šedesát let, protože jejich skotština, i když je to pořád angličtina s dialektem, je ohromně náročná. Musím být při každém rozhovoru ve střehu, ale celkově musím říct, že jsem si dobře zvyknul a problémy nemám, protože moje angličtina je, řekl bych, na top úrovni. Nějak se s tím poperu.

Cítím z týmu obrovský hlad a uvědomění, že je to šance, která pro některé z nás už nemusí znovu přijít. Tenhle tým má potenciál, týmovost, partu, a jak jsem řekl, hlad po úspěchu, který je nejdůležitější. Chceme se na šampionát dostat. V prvních zápasech musíme potvrdit, že jsme favorité. Chceme si udělat dobrou výchozí pozici pro celou kvalifikaci.

Cítím, že se to za ty roky změnilo, za což jsem moc rád. Musel jsem za to dlouho bojovat. Když se vám daří v klubu, pak si pozici vybudujete i tady. Zároveň vím, že tahle kvalifikace může být hrozně těžká, a beru jí velmi seriózně. Těším se.

To jsou všechno zkušenosti, které se na té cestě stanou. Už je to dávno, něco jsem si myslel, ale nakonec to tak nebylo. Řekl bych, že mě to v nároďáku potkávalo v nějakou dobu až moc. Poučil jsem se z toho. Svými výkony v klubu a čísly si mohu udělat i nějakou pozici v reprezentaci. To se za poslední měsíce stalo. Chci si to udržet a ukázat, že tomuhle týmu můžu hodně dát.

Oba zápasy by byly velké. Ale abych odpověděl, asi bych si přál Chorvaty, protože tam mám kamaráda Lovra Majera, se kterým bych se mohl vidět a hrát proti němu. Každopádně ať nám tam přibude kdokoliv, oba zápasy budou extrémně těžké.