Článek
V čem byl největší rozdíl při středečním vítězném duelu ve srovnání s úvodním nevydařeným představením proti Německu?
Změnili jsme přístup v hlavě. Byli jsme agresivnější, šlapali jsme do toho a Italy dohrávali. Věděli jsme, že musíme vyhrát, abychom měli naději na postup. Dva roky jsme dřeli v kvalifikaci a nechtěli jsme dopustit konec nadějí už při druhém duelu na šampionátu.
Za stavu 2:1, kdy ještě soupeři zbývalo relativně dost času na vyrovnání, jste výhru pečetil parádní dalekonosnou střelou. Byl záměr pálit tak, jak jste to provedl?
Vyvážel jsem míč, a hlavně jsem ho nechtěl ztratit, aby Italové nešli do brejku. Najednou se mi otevřel prostor, tak jsem zkusil vystřelit. A vlastně jsem gól ani neviděl. Já jsem totiž spadnul a celý stadión najednou řval, tak mě napadlo, že je míč asi v síti.
Byl to váš životní gól?
Rozhodně. Takové branky stopeři střílejí jen výjimečně. Však si ze mě také spoluhráči hned utahovali a smáli se, že mi už teda nebudou říkat dřevo.
Jak Italové snášeli nepříznivý vývoj?
Myslím, že do druhého poločasu vstoupili zdravě naštvaní a fakt nás zmáčkli. Hodně nás nabudila nevyužitá šance Petagny za nerozhodného stavu. Pak se vývoj obrátil.
Bude triumf nad Italy představovat velké povzbuzení do rozhodujícího sobotního duelu s Dánskem?
Výhra nám dodá sebevědomí. Italové strašně machrovali. Už před zápasem hlásili, že nás porazí. Strašně si dovolovali, bylo to nepatřičné.
