Ibrahimovic je skvělý člověk a pohodář! Český gólman vypráví o Švédsku a o setkání s tamní ikonou

Považujete Švédsko za váš druhý domov?

Švédsko je krásná země, přirostlo mi k srdci. Mám tam spoustu kamarádů, přátel. Budu se za nimi rád vracet, ale jen na dovolenou. Jak jsem vždycky říkal, jsem Čech jako poleno. A tak to také zůstane. I kvůli tomu jsem neuvažoval, že bych zůstal ve Švédsku natrvalo.

Ani přechodně, pracovně?

Tím, že mám v Česku firmu, po konci kariéry jsem se začal věnovat jí. Koncem prosince se mi naskytla možnost, jít do Prostějova trénovat gólmany. Využil jsem ji, firma šla tedy zase trošku stranou. Snažím se teď věnovat co nejvíc fotbalu. Po roce odpočinku od profesionální fotbalu jsem nadmíru spokojený.

Spokojený musíte být i s kariérou. Chytal jste krajský přebor za Veselí nad Moravou, přidělával jste si tesařinou. Odjel jste na zkušenou do Mjälby, vrátil jste se se smlouvou a vstoupil do velkého fotbalu.

Je pravda, že v jednom období jsem zvažoval, že půjdu pracovat a fotbal půjde na druhou kolej. Záměr jsem nenaplnil díky tehdejšímu trenéru béčka Slovácka, panu Dvorskému. Bydlel kousek od domu, na kterém jsem pracoval s firmou. Řekl mi, ať přijdu na začátek zimní přípravy. No, a následně v létě už jsem byl ve Švédsku.

Bez jediného startu v české lize.

Byla to střela do prázdna, jel jsem do země, do prostředí, které jsem neznal. Neuměl jsem žádný jazyk, ani anglicky. První půlrok byl strašně těžký. Seděl jsem v kabině, nevěděl jsem, co po mně chtějí. Naštěstí tam byl se mnou český záložník Pavel Zavadil. Podávali jsme dobré výkony, kabina nás brala, přestože jsme se spoluhráči moc nekomunikovali. Měl jsem ale potom švédskou přítelkyni, švédsky se nyní domluvím plynule. Pamatuju si, že zkouška měla původně trvat čtrnáct dnů, ale už po třech mi trenér oznámil: Mazej domů pro věci a hned se vrať.

S jakými očekáváními jste se vrátil?

De facto s žádnými. Bylo mi jednadvacet, nic jsem neřešil. Šel jsem prostě do zahraničí, dostal jsem dobrou výplatu. Všechno se začalo měnit kolem půlroku, kdy jsem si uvědomil, že fotbalem se dá dobře živit a něco v něm dokázat. Zůstal jsem napoprvé ve Švédsku sedm let, vyhrál jsem titul s Malmö.

Navíc jste si v jeho dresu zachytal Ligu mistrů.

Tohle bylo nejvíc, co jsem v kariéře dokázal. Strašně jsem si angažmá v Malmö užil. První, kdy jsem s týmem vyhrál premiérový titul, i to druhé po návratu, kdy jsem získal druhý titul. Malmö je moje srdeční záležitost.

Setkal jste se v Malmö s klubovou i národní ikonou, útočníkem Zlatanem Ibrahimovicem?

Ano, při prvním působení v Malmö několikrát. Tenkrát byl ještě v reprezentaci, která často trénovala v Malmö. Zlatan za námi vždycky zašel do kabiny. Prohodil jsem s ním pár vět. Je to výborný člověk, pohodář.

Švédům ale ve čtvrtek bude kvůli kartám chybět. Je to pro ně velký problém?

Co čtu ve švédských médiích, s Ibrahimovicem počítají pro případ postupu do finále baráže proti Polsku. Ne tedy na celý zápas, spíš na určitou minutáž.

Když jste na podzim 2020 získal s Malmö druhý titul, ukončil jste kariéru. Pomáháte však rodnému Velehradu ve třetí třídě. Nikoli mezi tyčemi, ale na stoperu. Jak si stojíte?

Prakticky je to stejná pozice jako brankář, jen o něco vysunutější. Spíš čtu hru, nejsem rychlostní typ. Hraju pravidelně, do toho vedu každý den tréninky v Prostějově. Pohybu je dost, takže nekynu.(směje se)