Článek
„Přesun do Itálie představoval velký skok. Série A je hrozně náročná z hlediska taktického pojetí, herní disciplíny. V tom jsem udělal obrovský krok. Stejně jako z hlediska fyzické stránky. Celkově jsem se posunul a doufám, že se dál budu zlepšovat," přeje si třiadvacetiletý záložník.
Baráka přitom v začátku sezóny limitovalo zranění stehenního svalu. „Dost jsem prožíval, že nemohu od startu přípravy bojovat o místo. Ale Udine se mnou podepsalo dlouhodobější kontrakt, tudíž jsem se snažil zachovat klid," vzpomíná Barák, který nakonec vynechal v sezóně jen čtyři zápasy a jednatřicetkrát byl v základní sestavě.
Když v rozmezí dvou měsíců na sklonku roku zatížil konto soupeřů šesti góly, ihned pocítil změnu v přístupu spoluhráčů i protihráčů. „Myslím, že jsme si vybudoval určitý respekt. Ze strany soupeřů pak bylo cítit, jak mě víc hlídají a jsou na mě nachystaní," vypravuje Barák, který si nakonec připsal sedm tref a čtyři asistence.
Konfrontace s fotbalovými superstar italské nejvyšší soutěže jej výrazně obohatila. „Sebevědomí roste jinak, když člověk čelí hvězdám Juventusu, Interu či AC Milán. Jde o extratřídu. Takticky jsou soupeři jinde, každý tým má několik rozdílových hráčů, individuální kvalita protivníků je jinde. Při první konfrontaci s AC Milán, jsem nevěděl, co čekat. Ale zjistil jsem, že i tihle borci se dají porazit," vypravuje zaujatě Barák.
Itálie jej nadchla i mimo fotbalové trávníky. „Byť jsme prohráli jedenáct zápasů v řadě, neměl jsem problémy s fanoušky. Nestalo se, aby na mě příznivci klubu byli nepříjemní. Chovali se k nám s respektem. Lidé jsou v Udine fajn," lebedí si Barák, jenž vyrážel za poznáním do Verony, Benátek či Milána.
„Mám to čtyřicet minut k moři, kousek do Alp. Když je šance, rád cestuji. Snažil jsem se Itálii poznat. Mají řadu skvělých věcí. Nadchla mě příroda, jídlo, styl života," vypravuje. Trošku jej zaskočila nespolehlivost Italů. „Ne vždy platí, co se domluví. V Česku je to jiné. Ale člověk se rychle ztotožní s prostředím," usmívá se Barák.
I s ohledem na roli, kterou plní v klubu, by se měl stát tahounem reprezentace. Vždyť ve finišující sezóně nastoupil v základní sestavě národního týmu do sedmi zápasů. „Taková role musí vyplynout přirozeně. Snažím se být maximálně přínosem, pomoci týmu," říká Barák.
Nemilosrdně zkritizuje sám sebe za zahozenou tutovku při páteční přátelské konfrontaci s Australany. „Měl jsem proměnit. Z malého vápna jsem vůbec netrefil bránu, což se nesmí stát," vrací se k poslednímu odehranému duelu.
I přes čtyřbrankový výprask je přesvědčený, že český tým jde správným směrem: „Jsou tu kluci, kteří hrají skvěle v klubech. Moc lidí mi asi věřit nebude, ale já jsem si jistý, že se posouváme."
