Článek
Trenér Karel Jarolím po výhře nad Ázerbájdžánem
Antonín Barák, Jan Kopic a Michael Krmenčík po výhře v Ázerbájdžánu
„Provázelo nás to celou kvalifikaci a tady to jen pokračovalo. Předfinální přihrávky zvládáme, do šancí se dostaneme, příležitosti si připravíme, ale nevyužijeme je, jak bychom měli," přiznával po duelu na Olympijském stadionu v Baku Kopic, že si on i jeho spoluhráči jisté obavy prožili.
„Penalta byla sice sporná, ale i takové někdy sudí odpíská. Doma, stejně jako venku...Důležité ovšem bylo, že jsme se z vyrovnávací branky oklepali a strhli vedení, a nakonec i vítězství na svou stranu," bral s úlevou tři body znamenající, že česká reprezentace skončí v kvalifikační skupině nakonec přece jen třetí.
„Branek mělo a mohlo být každopádně víc. Zvýšit vedení na dva nula, soupeř by nejspíš odpadl a nám by se hrálo lépe a hlavně klidněji," připouštěl, že se ze zápasu stalo zase zbytečné drama. „V omlazené záloze nám to přitom šlo, útočných situací jsme si vytvořili docela hodně," pochvaloval si fungování středové řady.
„Kvalifikace končí a nám se nepovedla, ale snad nám alespoň výhra v Baku pomůže, abychom se odrazili a zvládli příští kvalifikaci. Každá výhra zvedá sebevědomí, vítězství nad Ázerbájdžánem nevyjímaje."
O tom, zda reprezentace bojovala i o to, aby ji dál vedl trenér Jarolím, však Kopic mluvit nechtěl. „Hráli jsme za nároďák, za Česko i sami za sebe, abychom dostali pozvánku do reprezentace i příště," svěřoval se, jak uvažoval on i jeho spoluhráči během duelu v Baku.
