Horníček o životní formě v Braze: Cítím kolem sebe euforii. Zůstávám ale nohama na zemi

Lukáši, před půl rokem jste se těšil na reprezentační sraz, že budete chytat. Teď jste jednička Bragy a zřejmě zažíváte úplně jiné pocity. Je to tak?

Z hlediska herní praxe určitě. Těšil jsem se, že si s kluky sedneme a pokecáme. V Braze se mi teď moc daří, zažívám asi nejlepší období. Cítím, že mám formu. Není ale snadné si tu pozici udržet. Pořád mám co ztratit. Kluci mi dýchají na záda a musím v každém zápase i tréninku odvádět maximum, abych trenéra utvrdil v tom, že jsem jednička.

Máte sedm čistých kont ve dvanácti zápasech. Necítíte teď na sebe větší tlak?

Už jsem to zažil, když v podobné pozici byl můj předchůdce Matheus. Někdy chytal skvěle a pak zas ne. Mám takovou sebereflexi, že to neuvěřitelně úspěšné období je jenom teď. Odehrál jsem nějaké zápasy a může se mi taky stát, že se nějaké nepovedou. Snažím se jít utkání od utkání, zhodnotím si to a jdu prostě dál.

Cítíte tedy, že jste vyrostl i po mentální stránce?

Ano, ale cítím hlavně velkou podporu od prezidenta klubu, sportovního manažera, trenérů i spoluhráčů. Jsou se mnou spokojení. Zároveň se mi nebojí vynadat. Fungujeme všichni jako jeden tým, což mi hodně pomáhá. Klub má velké ambice, a kdybych nepotvrzoval výkony, tak jsou za mnou tři frajeři, kteří mi to místo vezmou. Pořád musím jet na sto procent, není prostor pro uspokojení.

V minulosti jste několikrát odmítl hostování. Vyplatilo se vám stát si tvrdohlavě za svým?

Minulé léto jsem už byl připravený, že půjdu na hostování. Měl jsem i nabídky, ale v klubu cítili, že se vyvíjím podle jejich představ, a asi věděli, že to bude průlomová sezona. Byl jsem ale naštvaný, že nabídky odmítli. Říkal jsem si, že strávím další půlrok, kdy se nebudu moct ukázat. Šanci jsem si ale zasloužil a dostal ji. Jsem rád, jak se to nakonec vyvrbilo, a teď jsem jednička Bragy.

Zlomem byl asi zápas s Laziem v Evropské lize, kde jste udržel čisté konto. Jak důležité pro vás tyhle velké zápasy jsou?

Jsou pro mě speciální, to je jasné. Zrovna utkání s Laziem bylo jedno z těch prvních, které se mi povedlo na áčkové úrovni. Zápas s Portem už jsem bral jako součást rutiny, jedu týden po týdnu. Po každém utkání si říkám, že už se musím soustředit na další týden. Pro mě je však spíš důležité, v jaké pozici skončíme jako tým. Může se to ještě změnit, ale třeba skončíme třetí, vybojujeme evropské poháry, a to je asi to hlavní.

Václav Sejk říkal, že v Portugalsku zažívá atmosféry, jaké dosud nepoznal. Máte to podobně?

Určitě jsou zápasy s Portem, Benficou nebo Sportingem obrovskou událostí. Mám možnost hrát proti skvělým klubům. Šedesát tisíc fanoušků je na stadionu proti vám, ale já jsem se naučil být nastavený tak, že se hraje jedenáct proti jedenácti, a to je vše. Na tohle jsem připravený.

Na druhou Benficu ztrácíte šest bodů. Je pro vás Liga mistrů reálným cílem?

Ambice jsou ty nejvyšší, chceme být šampioni ligy. Devět bodů na první Sporting není tolik a máme kádr na to, abychom přemýšleli o úplném maximu. Na konci uvidíme, zda to stačilo na první, druhé, nebo třetí místo.

Vaše výkony určitě neunikly pozornosti velkoklubům po celé Evropě. Připouštíte si tento fakt?

Snažím se být nohama na zemi. Sny a vytyčené cíle ale určitě mám. Soustředím se na každý zápas, abych byl platný pro tým, a uvidíme, co se v budoucnu naskytne.

Nepřemýšlel jste nad tím, jestli nebudete povolán Ivanem Haškem do reprezentačního A týmu?

To rozhodují trenéři. Víte, teď se mi daří a je kolem mé osoby určitá euforie. Já ale na nic nespěchám a předpokládám, že trenéři mají stanovený určitý plán, co s námi všemi bude. Uvidíme, co nastane. Teď jsem u jednadvacítky a chci hlavně potvrdit dobré výkony ze svých posledních srazů.

Blíží se Euro do 21 let na Slovensku, kde budete hrát téměř před domácím publikem. Těšíte se?

Vidím to celé jenom pozitivně. Bude tam velká podpora našich fanoušků a třeba nás podpoří i Slováci, protože jsme si jazykem i historicky blízcí. Věřím v dobrou kulisu. Máme podle mě dost velkou šanci postoupit, protože necítíme ten svazující tlak, že musíme. Díky tomu bychom mohli být lehčí na hřišti. Na to mohou například doplatit Němci a můžeme to dotáhnout daleko.

Zmínili jsme již Václava Sejka. Jste v kontaktu i s Tomášem Vaclíkem, který chytá v Boavistě?

Občas si napíšeme, ale nijak výrazně ne. Vím, že není jednoduché dostat se z jedné země do druhé. Proto jsme si psali i se Sejkym (Václavem Sejkem), kterému jsem doporučoval učitelku portugalštiny. Uvidíme, o co si řekne dál.

Sejkovo Famalicao je v poměrně klidné pozici uprostřed tabulky, ale věříte, že se podaří zachránit Boavistu s Tomášem Vaclíkem?

Boavistu pravidelně sleduju, protože má zajímavou historii a zápasy tam mají vždy skvělou atmosféru. Teď je tam navíc Tomáš. Myslím, že mají ještě reálnou šanci se zachránit. Ty týmy, co jsou vespod tabulky, ještě poztrácí hodně bodů, takže klidně můžou ligu udržet.

Když už jsme u Portugalska, tak od místních jste dostal zajímavou přezdívku. Jak jste k ní přišel?

(rozesměje se) Myslíte „Horny Czech“? Kluci mi tak říkali od 19 let a táhlo se to se mnou až do A týmu. Nějací spoluhráči mě tak párkrát oslovili v kabině a už mi to zůstalo. Kluci ze sociálních sítí si toho asi všimli a byl z toho hodně vtipný příspěvek.

Zvládáte sledovat i českou ligu?

Ano, především pak Pardubice. Doufám, že se z té krize dostanou. Viděl jsem teď jejich poslední utkání s Duklou, kdy měli hodně šancí. Bohužel to tam klukům nepadá. Znám tam některé hráče, s kterými jsem působil. Jason Noslin byl se mnou dokonce v Braze.