Článek
Stuttgart vyhrál po devíti zápasech, dorazíte do Prahy v o to příznivější náladě?
Všichni jsme si oddechli. Pokud bychom nevyhráli, bylo by to už hodně těžké. Na fanoušcích bylo vidět, jak jsou šťastní, od třetího gólu celý stadión slavil. Nejsou zvyklí, aby tým hrál o sestup, vždyť ještě před čtyřmi lety tu byla Evropská liga, v roce 2007 získal Stuttgart titul. Všichni ale do jednoho věříme, že bundesligu zachráníme.
V Německu hrajete o holý život, berete reprezentační sraz jako odlehčení od enormního tlaku?
Přijdu na jiné myšlenky. Už jen tím, že budu v mužstvu, které hraje na jiném pólu tabulky, o postup. Na tlak ze Stuttgartu můžu zapomenout a deset dnů myslet na něco jiného. Těším se.
Očekával jste návrat vzhledem k pravidelnému hernímu vytížení v klubu?
Asi bych lhal, kdybych řekl, že ne. Už když trenér Vrba k reprezentaci nastupoval, říkal, že ti, co budou pravidelně hrát, mají dveře do národního mužstva víc otevřené. Hraju pravidelně bundesligu, a je jedno, jestli o první místo nebo o sestup, protože německá liga je náročná, proto jsem to trošku očekával. Ale hlavu jsem si s tím zase nelámal.
Byl za vámi Vrba v Německu osobně?
Ano, s manažerem Fitzelem dorazili na zápas s Dortmundem, po něm jsme se sešli na hotelu. Nominaci mi samozřejmě nesliboval, ale už to, že přijel, bylo pro mě pozitivním impulzem. A signálem, že bych se mohl v nároďáku brzy objevit. Vyšlo to. Je ale docela legrační, že se vracím vždycky v březnu. Udělám si pokaždé takovou malou jarní zastávku... (směje se)
Věříte, že nyní vydržíte déle? Třeba i pro mistrovství Evropy, kam má český tým našlápnuto?
Nechci nic zakřiknout, ale každý vidí, v jakém laufu reprezentace hraje. Zápas s Lotyšskem může hodně napovědět o postupu na EURO. Na velkém turnaji jsem nikdy nebyl, ani v mládežnické kategorii, pokud bych měl možnost být u toho, bylo by to samozřejmě fajn.
