Článek
„Dosud jsem hrál ve Wembley jediný zápas. A moc rád na něj nevzpomínám. Byl to i přes prohru veliký zážitek, ovšem zahrnoval obrovské zklamání. Věřím, že druhý pokus bude výrazně lepší a postoupíme. Nerad bych už zažil další smutek. Premier League je snem nás všech," říká Pudil před sobotní poslední klubovou bitvou sezóny.
„Hull má zkušené mužstvo. Ještě minulou sezónu hráli Premier League a tým se moc nezměnil. Spousta jejich kluků má zkušenosti a velkými zápasy, takže nás nečeká nic lehkého," uvědomuje si Pudil. „Hull navíc hraje jednodušší fotbal. Snaží se držet balón, stopeři moc nevyjíždějí. Když jsou pod tlakem, hodně se uchylují k nakopávání dlouhých balónů," přibližuje styl protivníka český borec.
Receptem na úspěch má být styl, jímž se Sheffield prezentoval v domácích duelech. „Hodně jsme drželi míče, soupeře jsme přehrávali. Máme výbornou útočnou dvojici Forestieri, Hooper a vyvážený tým. Věřím, že to potvrdíme a vidina Premier League nás nesemele," přemítá opora Sheffieldu, která naskočila do 41 zápasů a vstřelila dvě branky.
Právě zvládnutí psychické stránky bitvy o ekonomicky nejpřitažlivější klubovou soutěž starého kontinentu považuje Pudil za klíčové. „Člověk se musí snažit nepřipouštět si tlak, i když trochu to dolehne na každého. Fanoušci o ničem jiném nemluví, je o nás daleko větší zájem ze strany médií. Ve hře je spousta peněz," krčí rameny třicetiletý rodák z Prahy.
Pomoci zvládnout klíčovou bitvu by měli i fanoušci. „Náš klub dostal na finále čtyřicet tisíc lístků, ještě jsme čerpali některé z nevyužitých kapacit protivníka. Raději jsem vůbec nechodil do města. Ale stačilo, abych vyrazil třeba pro syna Dannyho do školy. Rodiče jeho spolužáků mi gratulovali k postupu a říkali, jak se těší do Wembley. Je patrné, jak celé město zápasem žije," vypravuje Pudil.
Vedení hráčům ordinovalo specifický program. Po semifinále dostali fotbalisté Sheffieldu tři dny volna. „Abychom si odpočinuli a zregenerovali. Pak byly normální tréninky, ale minulou sobotu jsme měli v tréninkovém centru grilování. Spoluhráč Forestieri má v Londýně kamaráda, který vlastní vyhlášenou argentinskou restauraci. Přivezl maso a o vše se postaral. Zůstali jsme po tréninku asi tři hodiny, dali si skvělé maso, skleničku víno. Bylo to výborné na odlehčení napětí, protože i tyhle věci ještě více stmelí kolektiv."
Ve srovnání s prvním finále před třemi lety nebude mít Pudil na tribunách nikoho z blízkých. „Když jsme hráli ve Wembley s Watfordem, dorazilo asi pětadvacet známých. A dopadlo to špatně. Tak jsem teď účast zakázal," směje se Pudil, jenž je v nominaci pro ME ve Francii. K reprezentačnímu výběru se připojí až po návratu reprezentace ze soustředění v Rakousku.
