GLOSA: I v nejvyšších patrech evropského fotbalu se lze etablovat. Ukrajina může sloužit jako inspiromat

Dojednat přípravné zápasy s protivníky kalibru Francie, Španělska, Belgie a spol. totiž hraničilo v posledních letech s utopií, o finančních nárocích top týmů pak nemluvě. Čas od času se sice stalo, že některý z nich projevil o českou reprezentaci coby sparing partnera zájem a ze svých požadavků výrazně slevil, což byl případ brazilského vystoupení loni v březnu v Praze, jenže to šlo o výjimky. Vzácné a sporadické.

Třetí ročník Ligy národů však  možnost konfrontace s těmi nejlepšími české reprezentaci nabídne. Grátis a k tomu hned v šesti zápasech. Při té příležitosti se sluší ocitovat slova trenéra Šilhavého pronesená bezprostředně po středeční výhře nad Slovenskem.

„Nenechme se zmást, že do elitního společenství patříme, když jsme jednou porazili Anglii. Velké týmy, které nás v příštím ročníku Ligy národů čekají, nás teprve prověří. A ty na EURO také. Až na ně narazíme, teprve se ukáže, co nám chybí, protože učit se musíme pořád, abychom se posunuli dopředu. Hráči i my trenéři," připomínal i v euforii panující po postupu.

Jen mimochodem - Ukrajině, která v prvním ročníku Ligy národů postoupila mezi elitní evropské společenství právě z „české" skupiny, se zmiňovaná příležitost nabídla a její výsledky vypovídají, že ji využila a z konfrontací se špičkovými protivníky profitovala. Na EURO postoupila z kvalifikační skupiny z prvního místa, byť v ní měla za soupeře Portugalsko a Srbsko, v právě skončeném druhém ročníku Ligy národů zatím figuruje ve své skupině s šesti body za výhry nad Švýcarskem a Španělskem na třetím místě, přičemž teď čeká, jak disciplinární komise UEFA rozhodne o nesehraném úterním utkání v Lucernu, kde se měla střetnout s týmem helvétského kříže.

Je neskutečné, že jsme dosáhli na postup po všech těch peripetiích, těší Jaroslava Šilhavého

Sport.cz, FAČR

Teď se podobná možnost nabídne české reprezentaci. Za vlády Jaroslava Šilhavého kus cesty ušla, což nelze zpochybnit. Nejdřív se zachránila v druhé divizi Ligy národů, poté si z kvalifikace vybojovala účast na evropském šampionátu, nyní si řekla o místo mezi šestnácti nejlepšími celky starého kontinentu hrajícími v první divizi. „A přitom i náš způsob hry zapadá do moderního fotbalu," připomněl kouč, že i k fotbalovému progresu došlo.

Ï on si je ovšem vědom, že až nastávající měření s těmi nejlepšími ukáže, o jaký kus cesty se jedná, jaký fotbalový pokrok udělala a kolik ji toho stále ještě chybí. Zápasy se Slovenskem, Izraelem či Skotskem sice mnohé naznačily, ale adekvátní vypovídající hodnotu rozhodně neměly.

Šilhavý to ostatně sám přiznal při zmínce o přípravě s Německem, která představovala prolog k listopadovému trojboji.

„V Lipsku proti nám sice nastoupili skvělí hráči, jenže v německé reprezentaci pravidelně nehrají. I tak bylo malinko vidět, co nám chybí," netajil, že i tato konfrontace byla pro něho v mnohém poučná. Do kritiky či výhrad na adresu konkrétních hráčů se nepustil, protože něco takového se příčí jeho trenérské filosofii. Bere je naopak dál v ochranu a živí v nich naději, že do reprezentačního kádru patří a on s nimi počítá, což je především případ teď už nejspíš jen exkapitána reprezentace Bořka Dočkala.

Ze sestavy, kterou zvolil a na níž vsadil v následných dvou střetnutích Ligy národů s Izraelem a Slovenskem, bylo ovšem patrné, že přes diplomatická a opatrně volená slova prozřel a je mu jasné, na které hráče a jakou kostru týmu musí sázet. Na jaře, kdy začne kvalifikace o účast na světovém šampionátu 2022 v Kataru, do níž česká reprezentace spadne při prosincovém losování až z třetího koše, v létě na mistrovství Evropy a poté v novém ročníku Ligy národů mezi top celky starého kontinentu.

V Coufalovi, jenž odehrál ve středu v Plzni nesporně nejlepší zápas za dobu působení v reprezentaci, v Součkovi, na němž bylo proti Slovákům už zase patrné sebevědomí a fotbalový posun nabraný během deseti měsíců ve službách West Hamu, ale stejně tak na Janktovi, Královi a samozřejmě staronovém kapitánovi Daridovi tuto jistotu má.

V gólmanech také, i když rozhodování o brankářské jedničce mezi Pavlenkou a Vaclíkem bude hodně těžké. Ke stoperské dvojici Brabec - Kalas, která měla jak v duelu s Izraelem, tak i Slovenskem podíl na čistém kontu se může upínat rovněž, i když pochopitelně až zápasy s kvalitnějšími protivníky náležitě pověří jejich kvalitu.

Šilhavému se ovšem nabídl jako varianta na kraj obrany Matějů a jako alternativa k momentálně zraněnému Schickovi na hrot útoku dravý a nesmlouvavý bijec Ondrášek představující typ útočníka, jakého reprezentace dlouho neměla. A oba se nabídli hlasitě, stejně jako se Šilhavému připomněl legionář z nizozemské ligy Černý, i když na rozdíl od dvou zmiňovaných hráčů v soutěžních zápasech tolik prostoru nedostal.

I z tohoto pohledu má euforie z postupu do první divize Ligy národů opodstatnění, protože v ní přijdou zápasy, z nichž vyplyne, jaký kus cesty reprezentace prošla, jaký progres udělala a nakolik se špičkovým evropským soupeřům přiblížila. Premisy hlásané trenérským pragmatikem Šilhavým po celé dva roky jeho působení u národního týmu, tedy pracovitost, týmový výkon i duch a pochopitelně top forma v každém zápase, přitom představují základ, k němuž bude nutné přidávat fotbalovou nadstavbu. Více individuální i týmové kvality, herní dynamiky, aktivity po většinu zápasu, i třeba odstranění limitujících faktorů, o nichž mluvil reprezentační kouč po přípravě v Lipsku  a ostatně i v Plzni po postupu do první divize...

Zmiňovaný příklad Ukrajiny přitom může posloužit jako inspiromat a důkaz, že i v nejvyšších patrech evropského fotbalu se etablovat lze.