Článek
Fotbal prožívá v Emirátech boom. Obrovský, takže oči valí všichni. Strahovská generalita, stejně jako sponzoři, hráči i jejich trenéři. A nejde vůbec jen o to, že si arabští šejkové koupí klub či fotbalisty, na něž si ukáží, že si k přípravě před turnajem v Al Ajnu klidně pozvou do Emirátů Manchester City, že pro ně není sebemenším problémem zaplatit účast českému týmu, Iráku a Ázerbájdžánu...
To je fotbalový sen, žasli všichni
„To by musel Míra Pelta narazit u nás na Střelnici na ropný vrt, abychom se někdy dopracovali k takovému zázemí, jaké tady má každý ligový klub,“ jen žasnul kouč František Komňacký, když vkročil do areálu Al Ajnu, kde česká reprezentace trénuje. Hlavní stadión, hned vedle čtyři parádní tréninkové plochy s nádherným pažitem. Další, které pakistánčtí a indičtí dělníci doslova kradou poušti, jsou ve výstavbě. A samozřejmě sportovní hala, posilovny, fitka, rehabilitační linka...
Pro hráče ligového klubu, stejně jako pro dorostence i žáčky.
Šejkové platí všechno. Stadiony, žáky i fanoušky
„Ale pozor, výstavbu a provoz těchto areálů nefinancuje klub, ale šejkové,“ vysvětloval Ivan Hašek a ponořil se do krásných, ale vzhledem k situaci a poměrům u nás doma panujícím, šálivých představ, jak se o český fotbal podobným způsobem stará stát.
„Oni se šejkové ale starají i o mládež. Už dvanáctiletí kluci jsou na jejich výplatní listině. Když jsem se v Al Ahlí vyptával, proč to dělají a proč na konci každého měsíce dostávají pravidelnou gáži, šejk s úsměvem pravil: ,Aby příště přišli na trénink zase. Aby se fotbalu věnovali. Lepší když sportují, než aby vyrůstali někde na ulici!´“ popisoval osvícenost zdejších panovníků, kteří na nějaký dirham rozhodně nekoukají.
Jen mimochodem, oni si platí i klubové fanoušky a předříkávače, kteří prozpěvují během zápasů kvílivé litanie. „Každý fanoušek dostane při příchodu na stadión dres a třeba poukázku na občerstvení v McDonaldu či jiném rychlém občerstvení, z role předříkávačů se tady stala už regulérní živnost. Mám dokonce dojem, že jsou to pořád ti samí, kteří mikrobusem objíždějí stadióny a za honorář dirigují domácí fanoušky,“
Privilegia podle značek na autě
„Jenže ono to není jen o penězích, ale i poměrech pro fotbal vytvářených a privilegiích, jichž se hráčům dostává. Proto třeba takový Šihhí, mimochodem obrovský talent vyhlášený i za nejlepšího asijského fotbalistu, odmítl nabídku Chelsea. Raději zůstal v Emirátech, než aby pokoušel štěstí na ostrovech. Žádný div, že fotbal tady jde nahoru a že s notně omlazeným mužstvem Emirátů jsme uhráli na turnaji jen remízu,“ líčil Ivan Hašek, jak to také v arabském fotbalovém světě chodí.
Poznat hráče, jimž se dostává od šejka různých privilegií, přitom není těžké. “Stačí se podívat na poznávací čísla aut, jež tady v Emirátech začínají jedničkou určenou samozřejmě šejkovi a končí pěti číselnou řadou. Čím nižší číslo na autě, tím blíže člověk k panovníkovi má. Spousta fotbalistů proto tady jezdí v autech se „espézetkou“ jen se dvěma číslicemi,“ pobaveně vykládal šéf českého fotbalu, že i jemu se privilegií od panovníka samozřejmě dostávalo a s autem s hodně nízkým číslem jezdil. „Měl jsem tak dokonce přístup do „plachetnice“, světoznámého hotelu Burdž Al-Arab, kde přede mnou livrejovaní strážci smekali.“
Nejdřív první v zemi, pak v Asii, nakonec na světě
Potíž je pouze v tom, že šejkové do fotbalu obrovsky zapálení chtějí jen a jen vyhrávat. I o tom ví Hašek své... „Na šejkovo přání, abychom byli nejlepší v Emirátech, jsem přitakal, na představu, že do dvou let budeme jedničkou mezi všemi asijskými kluby, jsem po chvíli přemítání přikývl také, ale ani to nestačilo. Nastínil svou představu, že časem budeme nejlepší na celém světě a to už jsem s přitakáním váhal,“ prozrazoval někdejší trenér Al Ahlí a dnes první muž českého fotbalu, co v Emirátech také zažíval.
