Článek
"Těžko jsme ze začátku v jejich obraně hledali díry, ale nepřipustili jsme nakonec žádné komplikace," oddechl si Marek Jankulovski, střelec prvního gólu z pokutového kopu. Ač jej v reprezentační přípravě s Boleslaví před časem neproměnil, bez okolků se k němu postavil.
"V Udine jsem dal v téhle sezóně pět gólů z toho tři z penalty. Věřil jsem si. Gólman šel na druhou stranu, vyšlo to," liboval si po souboji, který kulisou připomínal přátelské utkání.
"Jak na vsi," poznamenal Milan Baroš, ničitel andorských nadějí. "Hrálo se sice skoro bez diváků, ale nabudili jsme se na to. I takovéhle zápasy musíme zvládnout, když chceme na mistrovství světa," pokračoval Baroš, který byl u tří gólů, z toho jeden dal. Nakonec chtěl šetřit s Finy pokopané lýtko, proto v druhé půli střídal.
Hřiště samý drn
Půl hodiny to ale vypadalo všelijak, míč si na nerovném trávníku poskakoval, jak se mu zamanulo. Jen ne do noty českých fotbalistům. "Po dešti to uschlo, bylo to samý drn," posteskl si Tomáš Rosický.
Dalo se vůbec proti fotbalovým učedníkům ztratit? "Makedonci tu sice prohráli, ale velké týmy by to měly zvládnout," reagoval Rosický, ale tvrdil, že soupeř byl mimořádně nepříjemný. "Okopali nás jako brambory," postěžoval si střelec poslední branky utkání.
"Finové taky hráli tvrdě, ale na férovku. Kdežto tady jsem zpracovával míč a dostal jsem ránu do hlavy, jindy šlapák do břicha. Bylo to zákeřné," pokračoval Rosický.
Utkání pro změnu i jako velkou průpravu ze španělských vulgarismů vnímal Vratislav Lokvenc, "Nechutné. Co říkali, to se nedá citovat.. Rozuměl jsem tomu, byla to podobná slova, jaká používají Portugalci či Brazilci," pravil Lokvenc, dostatečně jazykově vybavený z národnostně bohaté německé bundesligy. "Rozhodčí nám radil, ať se nenecháme vyprovokovat," líčil.
