Článek
„Je to smutný den, protože Tomášova kariéra definitivně skončila. Bylo ale příjemné vidět, jak ho lidé v Česku milují," dodal Fábregas. Na Emirates společně strávili pět sezón, rozuměli si na trávníku i mimo něj. Španěl jen lituje, že si vzhledem k Rosického častým zraněním spolu nezahráli víc. „Je to jedna z věcí, která mě moc mrzí. Byli jsme na jedné vlně, mohli jsme hrát spolu poslepu," podotkl Fábregas, který na Rosickém obdivuje pokoru a oddanost týmu.
„Snažil se posouvat výš, přestože jeho kariéru lemovala zranění. Dokázal se ale vždycky vrátit ještě silnější. Cením si na něm, že u něj byl na prvním místě tým, nikdy na sobě nedal znát špatnou náladu," doplnil 31letý záložník Chelsea, mistr světa z roku 2010 a dvojnásobný evropský šampión (2008, 2012).
Ale i velcí kamrádi si občas vjedou do vlasů. Fábregasovi s Rosickým se to stalo jednou, na tréninku. „Pamatuji se na to," culil se Fábregas. „Byla to moje chyba. Jsem typ, který chce vždycky vyhrát. I na tréninku. Ale stalo se... Nechtěl bych to rozebírat. Tohle jsou věci, kterým se spolu už jen smějeme. Jsme i nadále blízcí přátelé," pronesl bývalý záložník Barcelony.
Dítě se hned stalo oporou
Podobně Rosického vidí i německý brankář Jens Lehmann, který byl u jeho začátků v Dortmundu. Pak se setkali i v Arsenalu. „Když přišel do Dortmundu, byl vlastně ještě dítě. Ale hned se stal oporou," pověděl bývalý německý reprezentant. Na jaře 2002 s Borussií vyhráli bundesligu, byl u toho tehdy i útočník Jan Koller.
„Zažili jsme s Tomášem spoustu skvělých momentů, nejcennějším je zřejmě ten německý titul. Teď jsem byl u jeho posledního zápasu, kruh se uzavřel," uvedl 48letý Lehmann. Na Rosického nedá dopustit turecký záložník Nuri Sahin, byť spolu v Dortmundu odehráli jedinou sezónu. V létě 2005 přešel z juniorky do A-týmu, od osm let staršího Rosy dostal za začátku kariéry cenné rady.
„Tomáš mi strašně moc pomohl. Říkal mi, že fotbal není hra, kterou jsme hráli jako malé děti. Pomohl mi se formovat, abych správně fotbalově rostl," uvedl Sahin, který byl ze sobotní rozlučky nadšený. Byť se prve obával, že kvůli průtrži mračen mnozí fanoušci odejdou.
„Byl jsem vyděšený, měl jsem strach, že lidi půjdou domů. To by bylo pro Tomáše smutné. Ale zůstali. Bylo krásné, když vyběhl na hřiště a celý stadión povstal a skandoval jeho jméno," rozplýval se Sahin.