Článek
Musíte si v posledních týdnech a dnech připadat jako na centrifuze, protože kolotoč kolem vás se nemíní zastavit. Ještě v červnu příprava v Turecku s Tranbzonsporem, poté bleskový přesun na ostrovy do Premier League a první duely v dresu Sunderlandu, teď první soustředění s českou reprezentací....
Opravdu jsem si nepředstavoval, že všechno půjde tak rychle. Ale zase až tolik mě to nezaskočilo, protože jsem už na akce typu kulový blesk zvyklý. Když jsem odcházel ze Slavie do Palerma, šlo dokonce o hodiny, protože angažmá se rodilo ve chvílích, kdy lednový přestupní termín už pomalu vypršel.
Takže vás zájem Sunderlandu, z něhož se nakonec zrodilo roční hostování, nerozhodil?
Hukot to byl, to se ví. A první zápasy v Premier League zrovna tak, protože jsem poznával, že anglická liga je jinde než turecká soutěž. Ani v jednom utkání nedostane člověk metr prostoru, protože se hraje svižný, silový fotbal v plném tempu a nasazení. Není šance cokoli podcenit.
Možná i proto si vás dočasný reprezentační kouč Pešice vyhlédl a premiérově vás pozval do reprezentace...
Možná, protože i já sám měl z výkonů v prvních utkáních dobrý pocit, i když jsme do soutěže neodstartovali právě ideálně a zatím máme na kontě jediný bod.
Není to tak trochu paradox? Když jste hrál v tureckém Trabzonsporu pravidelně a vyzkoušel si s ním i Ligu mistrů, trenér Bílek si na vás nevzpomněl, teď se pod novým koučem v národním týmu objevujete, když teprve do Premier League nahlížíte...
Také jsem o tom přemýšlel. Poté, co se mně povedl před dvěma lety evropský šampionát jedenadvacítek v Dánsku a co jsem za Trabzonspor odehrál pětapadesát soutěžních zápasů a celou Ligu mistrů k tomu, jsem doufal, že by i mně mohla přijít pozvánka do reprezentace.
Nepřišla, musel jste čekat. Byl jste z toho hodně zhrzený?
Věřil jsem, ale zároveň věděl, že jde o rozhodnutí trenéra. Nemělo smysl se v situaci pitvat, protože bych na ní stejně nic nezměnil.
Teď ovšem můžete. Nominace jste se dočkal a bude na vás, jak na Maltě a případně v Bulharsku trenéra svým výkonem zaujmete. A možná i jak přesvědčíte kouče, který přijde po Pešicem a bude dávat dohromady nové mužstvo pro kvalifikaci o EURO 2016...
Však jsem přemýšlel, že reprezentační debut pro mě představuje velkou chvíli. Proto když dostanu prostor, budu se snažit o co nejlepší výkon.
Trenér tvrdil, že ho dostanete, neboť Limberský hrající na vašem kraji obrany je zraněný a v kádru chybí.
Rozhodnutí je jen na trenérovi, ale když mně volal do Anglie, tvrdil, že hrát určitě budu.
Jenže v zápase, v němž de facto o nic nejde, protože kvalifikace o Brazílii je ztracena. Je to hodně iritující pomyšlení?
Šance je skutečně mizivá, navíc nezáleží jen na nás, zda bychom se ve skupině i v případě plného bodového zisku na druhé místo vůbec dostali. Ale i tak musíme zkusit obě střetnutí vyhrát, protože získané body se započítávají do koeficientu určujícího rozdělení do košů pro příští kvalifikaci.
Může ale vůbec hráč kopající Premier League přistupovat k zápasu s amatéry z Malty s plnou vážností a koncentrací?
Musí. Já obzvlášť, protože půjde o můj reprezentační debut, takže o ničem jiném než o vítězství nepřemýšlím. Ostatní také ne, protože pokud je o co hrát, nejde vypustit žádný zápas.
Takže žádné uvažování, že Sunderland a Premier League pro vás představuje absolutní prioritu, a proto nemá smysl riskovat v zápasech národního týmu, které se hrají de facto jen pro naplnění povinnosti?
Naopak - pro mě Sunderland i reprezentace představuje velkou výzvu. V podobném duchu člověk navíc uvažovat nesmí, protože pořád jde hlavně o fotbal. A je jedno, zda klubový, nebo reprezentační.