Článek
Vybavujete si tři roky starý souboj, v němž český tým vyhrál až díky trefě Necida třináct minut před koncem?
Super dobré vzpomínky nemám. Vyhráli jsme, ale rozhodně jsme nedominovali a nehráli, co jsme chtěli. Moc se nám zápas nepovedl. Ať jde o přátelák nebo kvalifikaci, je důležité vítězství. Takže z toho pohledu byla výhra dobrá. Nicméně z hlediska herního a pohody na hřišti duel moc vydařený nebyl.
Poznamenal tehdy výkon týmu fakt, že mnozí z vás dorazili na sraz v průběhu dovolené, případně s odstupem několika dnů bez tréninku po náročné sezóně?
Srazy na konci sezóny nám moc nevyhovují. Už jsme to párkrát zažili. Nejen tehdy, ale kupříkladu i při turnaji v Japonsku před rokem nebo ještě o rok dříve v Americe. Po deseti dnech volna jedete na reprezentační akci, někdy ani nejde o kvalifikaci. V nohách máte dlouhou sezónu, pár dnů oddychujete. Není nic příjemného dovolenou přerušit a naskočit do fotbalového kolotoče. Podle mého není daný termín zcela šťastný.
Bral byste triumf stejným poměrem jako před třemi lety v Jablonci i v pátek při kvalifikačním duelu v Plzni?
Vítězství nesmrdí nikomu, takže by nám nevadilo, kdybychom vyhráli i nejmenším rozdílem. Pro dlouhodobější vývoj a pohodu bychom se chtěli prezentovat nejen vítězstvím, ale i kvalitní hrou, která se bude líbit fanouškům.
Jste rád, že se utkání hraje v Plzni, kde momentálně panuje euforie a fanoušci zřejmě stadión vyprodají?
Je jedno, kde nastoupíme. Lidé nám budou fandit, pokud se bude dařit. Jestli ne, podporu mít nebudeme. I o Teplicích se mluvilo jako o místě zaslíbeném pro reprezentaci, ale nezdálo se mi, že by bylo prostředí až tak výborné a našemu týmu nakloněné. Samozřejmě si uvědomuji, že jde i o odraz našich výkonů. Pokud budeme hrát dobře, budou lidé pozitivní. Každopádně na národní tým by měly být tribuny vyprodané vždy. Pokud nejsou, je něco špatně. Nemáme tak velké stadióny, aby nebyly plné.
Reprezentace už čtyři zápasy nedala gól. Považujete Maltu z tohoto pohledu za ideálního soupeře pro odraz k lepšímu?
Naše střelecké trápení je odrazem dění na hřišti. Proti Finsku jsme v druhém poločase měli nějaké šance, ale do přestávky jsme byli katastrofální. V Dánsku jsme si připsali jednu střelu, na Ukrajině jsme si vypracovali dvě příležitosti, proti Portugalsku jsme rovněž mnoho gólových situací neměli, snad jednu. V součtu tedy ani ne deset momentů ze čtyř zápasů, což je vážně málo. A Malta není soupeřem na nějaký brankostroj. Sice nejsou silní do útoku, ale obranu mají výbornou. Proto osobně beru hlavně tři body. Vybavuji si kvalifikaci proti Lichtenštejnsku, kdy každý myslel, jaká to bude střelnice. Doma jsem se po rychlém gólu protrápili k druhé trefě až v závěru. A Maltu vidím jako totožného soka.
Zatímco v Šachtaru Doněck sbíráte úspěchy ať už v ukrajinské nejvyšší soutěži či Lize mistrů, reprezentace je kvůli nezdarům pod tlakem. Stále platí, že se hráči na srazy těší?
Národní tým by měl být vrcholem pro každého. Já se vážně rád vracím do prostředí, jež dobře znám, a těším se na partu hráčů, lidi z realizačního týmu i rodinu, kterou mám v Praze.
A vezmete-li v potaz herní stránku v klubu a českém týmu?
Úroveň hráčů v Šachtaru a reprezentaci je jinde. V Doněcku mám kolem sebe fotbalisty, které chce Evropa za dvacet či třicet miliónů euro, v reprezentaci je nevidím. Je pak samozřejmě těžké, když má někdo přijet bez zkušeností z evropské scény a táhnout národní mužstvo. Pro mě je pochopitelně jednodušší hrát v Šachtaru, kde si plním defenzivní úkoly, starám se o rychlé odebrání míče. Na kvalitu ofenzivní hry jsou tam další.
Vážně tedy platí, že je pro vás snadnější hrát v Šachtaru než v národním mužstvu?
Ano. Můj klub je jednoznačně silnější. Je třeba vidět, že fotbal v Česku nejde nahoru. Kvalita už není taková. Nebo alespoň mně nepřijde, že bychom byli lepší než třeba v roce 2004. Až budeme mít dvacet hráčů v deseti top týmech Evropy, tak reprezentace bude hrát lépe.
Vadí vám, když lidé současnému elitnímu českému výběru spílají? Přemýšlíte, proč nejsou na straně mužstva a nesnaží se jej podpořit?
Nehledám vysvětlení, nepřísluší mi hodnotit druhé lidi. Jestli někdo považuje čtvrtfinále EURO za úspěch jen teoreticky, pak já rovnám postup mezi nejlepších osm týmů Evropy k medaili. Jsou týmy, které mají lepší hráče, lepší fanoušky, lepší zázemí a na turnaji vůbec nebyly nebo se nedostaly ani ze skupiny. Úspěch není doceněný. S odstupem každý hodnotí čtvrtfinále jako naši povinnost. Ale není to tak! Kvalita už není jako kdysi. Fotbal u nás nejde nahoru. Mně to tak nepřijde. Dejte si dohromady všechno kolem od fanoušků po zázemí a přímou úměrou člověku vyjde, že prostě nemůžeme dosahovat lepších výsledků než před osmi lety.
