Článek
Během pětačtyřiceti minut, které jste před přestávkou duelu s Maltou odchytal, jste neinkasoval, a tudíž k historickému zápisu došel s čistým kontem. Těší vás definitivní zisk rekordu?
Hlavní je vítězství a fakt, že nám vstup do přípravy vyšel podle představ i přes množství střídání. Navíc jsme nedostali gól, což je rovněž pozitivní. Trénovali jsme v poslední době hodně, takže jsme do utkání šli z únavy. Ze začátku chvilku trvalo, než jsme se dostali do tempa, ale od prvního gólu jsme hráli velice dobře a soupeř nestíhal.
Dosud jste se o první místo ve statistikách dělil s Karlem Poborským. Nyní jste lídrem. Jaký význam pro vás mají podobné zápisy?
Rekord nikdy nebyl mojí prioritou. Vždy jsem chtěl reprezentovat. A když se mi ten sen splnil, tak jsem si hlavně přál, abych hrál další zápas. Fakt, že jsem jich nakonec nasbíral tolik, je osobní pocta. Doufám, že na mém účtu přibude ještě hodně utkání, hlavně na evropském šampionátu. Až někdy fotbal přestanu hrát a podívám se na ta čísla, tak z nich budu mít velmi pravděpodobně větší radost než nyní.
Může vás vůbec někdo v počtu reprezentačních startů překonat?
Bude záležet, jak bude komu držet zdraví a trenér jej bude zvát. Já potřeboval čtrnáct let, což není úplně málo. Uvidíme, jestli se někdo najde. Ale když Karel Poborský udělal sto osmnáct zápasů, tak všichni říkali, že se možná už nenajde nikdo, kdo by jej překonal. Věřím, že jednou někdo překoná i mě.
Nepředstavoval jste si k rekordnímu zápisu přeci jen lepší kulisu?
Tím, že rekord nijak neprožívám, mi je jedno, kde jsem ho získal. Pro mě je důležitější, že se nyní připravujeme na zápasy na mistrovství Evropy.
Jak budete jednou popisovat zápas, jímž jste vstoupil do historie?
Moc práce jsem neměl a utkání se hrálo ve skromném prostředí, které připomíná předsezonní přípravu. Podle toho zápas vypadal.