Co víc jsem chtěl, ptal se sám sebe Sejk po výhře nad Litvou

„Já už jsem si říkal, že ten gól snad nedám. Taky jsem už povídal Filipovi Vechetovi, ať ten potvrzující dá on. Ne, že bych si nevěřil, ale spíš jsem si uvědomoval, co víc jsem chtěl za šance. Jsem rád, že to kluci rozhodli přede mnou a už jsme pak dohrávali v klidu,“ rozkryl své pocity Václav Sejk. Ten si vzpomněl na své tři šance z první půle, kdy hned několikrát byl jen kousek od otevření skóre.

Ve druhé půli mu pak nebyl uznán gól kvůli postavení v ofsajdové pozici. Vše ale zlomil, když v 73. minutě dostal míč na hranici malého vápna, šikovně si počkal na pohyb obránce a střelou k levé tyči rozvlnil síť.

Litva však opět ukázala, že kvalitu má. V první půli držela nerozhodný výsledek a dokázala i zahrozit. Především v úvodu druhých pětačtyřiceti minut musel Lukáš Horníček vytáhnout zákrok zápasu.

„Bylo těžký se tam dostávat. Věděli jsme ale, že jim budou ubývat síly. Šlo o jediné, nepustit je do velké šance. To se nám bohužel nepovedlo a musím dát kredit Lukáši Horníčkovi, který předvedl skvělý zákrok a podržel celý tým. Proti takovému soupeři, který si vypracuje třeba jen jednu šanci, je to klíčové,“ uvědomoval si kapitán Lvíčat.

Po obří šanci hostů ale opět přebrali iniciativu svěřenci trenéra Suchopárka a skóre otevřel hlavou Kryštof Daněk.

„Byl to klíčový moment. Už se mu nemůžeme smát, že neumí hlavou. Od dvanácti let se trefil asi poprvé takhle a možná to byl jeho nejdůležitější gól kariéry,“ smál se Sejk.

Z prvního místa skupiny I postoupili Dánové přímo na evropský šampionát, který se koná příští rok na Slovensku. Na Česko zbylo druhé místo a musí se porvat o účast na šampionátu v baráži. Samotná kvalifikace se pro Lvíčata nevyvíjela vůbec dobře, když po čtyřech úvodních zápasech měla pouze čtyři body.

„Bylo to náročné. Do posledního kola jsme hráli o všechno. Tým se vyvíjel, zažili jsme si pády na začátku i v Dánsku, ale vysvětlili jsme si to a nakonec jsme tahali za jeden provaz. Teď na to snad navážeme a doufáme, že naše vítězná série teprve jen začala,“ uvedl 22letý útočník.

A co podle něj nakonec rozhodlo o tom, že Češi postoupili do baráže z náročné kvalifikační skupiny?

„Asi se to zlomilo v zápase v Litvě, kde jsme ještě o poločase prohrávali 0:1 a otočili to. Lidi by asi koukali, kdyby viděli, co se tam o přestávce dělo v kabině. Mě opravdu hlavně těší, že tým zareagoval na špatný vývoj kvalifikace, a nakonec jsme to zvládli,“ měl radost.

Důvod, proč naopak papírově silný tým zůstal za očekáváním, vidí ve velkém počtu zraněných klíčových hráčů, kteří z jednotlivých srazů postupně byli omlouváni.

„Vždy se našla kostra týmu a najednou z ní někdo vypadl. Minule nám nesmírně chyběl Dan Fila, který měl skvělou formu předtím. To samé Martin Vitík, který byl oporou zadních řad. Kluky ale teď nahradili hladoví hráči, což začalo fungovat,“ těší Sejka.

Češi našli úspěšné domácí prostředí v Hradci Králové a rádi by se na východě Čech představili i v barážových bojích.

„Určitě se sem chceme vrátit. Já doufám, že takových stadionů bude víc. Nikde jinde v naší skupině taková atmosféra nebyla a jen těžko bych hledal jiné stadiony, kde na reprezentace do 21 let chodí víc lidí. Opravdu klobouk dolů,“ smekl kapitán Lvíčat.