Článek
Pořád vás mrzí a máte ji v hlavě?
Mě mrzí každá neproměněná šance, nejen tahle. Ale je fakt, že ta v Olomouci za stavu 0:2 patří k těm z největších. Během mých 51 zápasů za reprezentaci jsem měl už hodně příležitostí skórovat, mám dost asistencí, ale gól jsem ještě nedal, což je škoda. Ale co mám dělat? Důležité je, že do toho dávám sto procent, a myslím, že gól přijde.
Byla by pro vás branka ještě speciálnější právě proti Česku?
Jasně, byl bych rád, když hraji v české lize už tolik let. Ale je to jedno, důležitější je výsledek, než kdo dá gól. Máte spoustu výborných hráčů a budu rád, pokud proti Česku nastoupím, jedno jestli na celý zápas nebo jenom jednu minutu, ovšem speciální je pro mě každý zápas v národním týmu.
Od posledního zápasu s Českem utekly skoro čtyři roky, jak vnímáte současnou českou reprezentaci?
Jako opravdu výborný tým se skvělými hráči. Myslím, že vaše reprezentace jde nahoru. Jsou tam mladí hráči, kteří hrají ve výborných ligách, třeba jako Schick, Hložek, Souček, Coufal. Nechci jmenovat všechny, ale máte skvělý tým s evropskými hráči s obrovskou kvalitou. Myslím, že celý český fotbal jde jenom nahoru během těch šesti let, co ho poznávám. Češi ukazují, že můžou hrát s každým a každého i porazit, což poznala třeba Anglie.
Souček s Coufalem vyhráli s West Hamem United Konferenční ligu. Zvyšuje to u vás zvuk týmu kouče Jaroslava Šilhavého?
Na finále jsem koukal a Součkovi s Coufalem obrovsky gratuluju. Hrál jsem proti nim a vím, jak výbornými hráči a velkými profesionály oba jsou. Byl jsem rád, že vyhráli. Myslím, že pro český fotbal jde o skvělou vizitku. Doufám, že v tom budou pokračovat dál. Mají výbornou kariéru a myslím, že ji ještě vylepší. Ale každý hráč, který za Česko nastoupí, je výborný. Myslím však, že když jde o přátelák, víc příležitostí dostanou i jiní. Ale uvidíme, nebudeme předbíhat.
Kolik čekáte v Podgorici fanoušků, když jde o přátelský zápas?
Uvidíme. Lidi tady fandí, když je všechno v pořádku, ale když máme trochu horší výsledky, tak se to trochu změní. Podle mě nejméně půlka stadionu bude zaplněná. Na baráži s Českem o mistrovství Evropy v roce 2011 byl plný stadion a hodně fanoušků jelo i do Prahy.
V té době vám bylo sedmnáct a v Podgorici jste fandil přímo na stadionu, že?
Ano, fandil jsem. Nároďák miluju, což musí každý reprezentant a je jedno, zda hraje za Českou republiku, Černou Horu, nebo Srbsko. Za nároďák musíte hrát proto, že ho milujete, ne kvůli kariéře, penězům či něčemu jinému. Miluju svou zemi a chci pomoct, abychom se dostali dál.
Sníte o postupu na velký turnaj?
Jo! (usměje se) Mým prvním snem bylo, abych za nároďák vůbec hrál. A to jsem si splnil v roce 2013. Reprezentuju už deset let. A pak mám kromě vstřeleného gólu za národní tým ještě druhý sen, že se kvalifikujeme na mistrovství Evropy nebo světa. V roce 2011 v baráži s Českem jsme byli blízko, podle mě jsme byli lepší.
Tehdy jste ještě netušil, že v Česku později budete delší dobu hrát. Stalo se vaším druhým domovem?
Jablonec se stal mým druhým domovem, už jsem tam dlouho. Když se mě na Jablonec a život v Česku ptají, vždy říkám jen to nejlepší. Jsem v Jablonci pět šest let a nikdy jsem neměl žádný problém. Cítím se tam super a stejně tak má rodina. Se spoluhráči vycházím skvěle. Nechci nikomu křivdit, všichni jsou výborní, ale kdybych měl jmenovat jednoho, s kým mám nejlepší vztah, byl by to Tomáš Hübschman. Pomohl mi a pomáhá furt. Dobrý vztah mám i s prezidentem klubu. Cítím se tam dobře.
Česky už rozumíte všemu?
Rozumím dost, ale moc dobře nemluvím.
Náš rozhovor probíhá v češtině a mluvíte výborně.
Podle mě výborně ne, ale snažím se a dávám si pozor. Naučil jsem se jen díky komunikaci se spoluhráči, učebnici jsem neměl v ruce... Trošku rozumím i tomu, co se píše, ale nic moc.
Musí si dát čeští reprezentanti pozor na hřišti třeba při standardkách, abyste je neslyšel?
Fotbal se ale hraje nohama, ne mluvením. Jasně, komunikace je taky důležitá, ale když přijde hráč a provede to skvěle, rozumět pak můžu čemu chci. (usměje se)