Článek
Tříbodovým ziskem byste se přiblížili vysněnému postupu na šampionát, jaký duel vpodvečer čekáte?
Víme, že Řekové mají už jenom malou šanci na postup, nastoupí proti nám asi hodně nových tváří. Uvidíme, v jakém budou hrát rozestavení. Náš cíl je ale jasný: výhra.
K ní bude zapotřebí vstřelit gól, právě finální fáze však v posledních zápasech tým trápí...
Určitě by nám pomohlo dát rychlou branku, dva góly do poločasu, abychom zápas zlomili. Doufám, že tomu tak bude a přivezeme dobrej výsledek, který bude v úterý znamenat postup.
David Heidenreich už byl na podzim v české lize i vyloučen.
Zatímco česká liga se po měsíční koronavirové pauze rozběhla až poslední víkend, v Řecku nejvyšší soutěž neustále běžela. Jak velký je to problém?
Sparta, Slavia a Liberec hrály zápasy v Evropské lize, je tu z nich hodně kluků, kteří hráli skoro všechno. Uvidíme, musíme se na zápas dobře připravit.
Když jste se minulý týden dozvěděl o reprezentační pozvánce, co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Byl jsem moc šťastnej! Byl to jeden z mých cílů do této sezony. Nečekal jsem, že by mohla přijít takhle rychle a zrovna na tak důležitej zápas.
Obdržel jste hodně gratulací na mobil?
Ano. Od rodiny, babiček, kamarádů, vážně spoustu.
Na sraz jste se těšil, hodil jste rázem za hlavu i nedělní porážku s Libercem?
V pondělí to ve mně ještě vřelo, ale jakmile jsem se tady dostal s klukama do tréninku, tak to ze mě opadlo a soustředil jsem se jenom na reprezentaci. Každopádně je to ale škoda. Měli jsme velkou šanci udělat body a všechny kluky v Teplicích porážka moc mrzí.
Byla hned po zápase v kabině bouřka, nebo ji zalilo spíš ticho?
Všechno dohromady, ale převládala asi víc naštvanost než smutek. Věděli jsme, že tenhle zápas prostě musíme zvládnout. Že to je jen o nás, jenže vlastními chybami jsme se o to připravili. Neproměnili jsme ve druhé půli penaltu, šance, zápas se nám nevyvedl, jak jsme chtěli.
Dlouho jste nehrál soutěžní zápas, jak jste se cítil na hřišti?
Všechno bylo složitější v tom, že jsme nemohli hrát žádné přátelské ani modelové utkání. První poločas byl z mojí strany určitě nepovedený a s výkonem jsem nebyl spokojený. V druhé půli se to zlepšilo, ale pořád to nebylo takové, jak bych si představoval. Pauza byla znát, ale nechci se na ni vymlouvat.
Před ní jste však podával dobré výkony, už jste se aklimatizoval v české lize?
Mám za sebou sedm zápasů. Je to lepší, ale pořád si ještě zvykám. Škoda přestávky, protože jsem se dostával zpátky do formy. Musím zase pracovat a makat na tréninku.
Bylo příjemné vrátit se zase do české kabiny?
Česká parta je něco unikátního, v Itálii je víc profesionálů v tom smyslu, že si každej jede to svoje. Tady se hodně vtipkuje a soutěží, což mám rád.
Do Itálie jste přišel v roce 2016 a ještě v loňské sezoně nastupoval v tamní juniorské lize. Co bylo pro vás při přechodu do Česka nejtěžší?
Samozřejmě zvyknout si na dospělej fotbal. Tréninky, i když jsem jich hodně absolvoval s áčkem Atalanty. Hlavně souboje, taktická připravenost...
S Bergamem jste před rokem vyhrál italskou ligu hráčů do 19 let Primaveru. Byl to váš zatím největší zážitek?
Ano, to bylo po jedenadvaceti letech, co se to klubu podařilo. Fakt neskutečný zážitek. Hned za ním pak řadím první lavičku v Serii A na San Siru v zápase proti Interu. Jestli si pamatuju dobře, přišlo tenkrát asi 78 tisíc diváků.
Co říkáte na to, jaký Atalanta udělala za poslední roky progres? V minulé sezoně pronikla až do čtvrtfinále Ligy mistrů...
Když jsem tam před čtyřmi lety přišel, byl to zrovna první rok trenéra Gasperiniho, takže si to trochu sedalo, přesto se povedlo uhrát slušný výsledek. Myslím, že se postoupilo z předkol do Evropské ligy. A pak to nabralo rychlej vzestup. Je tam skvěle utvořený tým a kostra. Trenér je skvělej taktik a výborně umí připravit na zápas. Má v kádru dostatečný počet hráčů, kteří mu splní přesně to, co po nich chce. Klub má vynikající zázemí, vedení a prezident fotbalem žijí stejně jako fanoušci. Úžasný a skvělý, kam se to až dostalo a mohl jsem toho být menší součástí.
Máte v áčku Atalanty nějaký vzor, k němuž vzhlížíte?
Snažil jsem se přihlížet ke všem pěti stoperům, kteří tam jsou. Každý z nich má něco svého unikátního, snažil jsem se ptát a dozvědět se co nejvíc.
Jaký je život v Itálii?
Mně se tam strašně líbí. Skvělá země, mám rád jídlo a vůbec všechno odtamtud. Doufám, že tam moje kroky povedou i dál.
Který z italských pokrmů vám nejvíc chutná?
Mám nejradši špagety bolognese a pizzu. Můžu ale všechno...
V Itálii jste byl sám?
První rok a půl jsem tam bydlel na intru spolu s dalšími kluky z Itálie a Evropy. Pak jsem dostal od klubu byt, jezdila za mnou přítelkyně a rodiče. Ale ne moc často, spíš jsem byl v Bergamu převážně sám.
Právě Bergamo se na jaře stalo ohniskem epidemie koronaviru v Itálii. Jak vzpomínáte na děsivé dny v Lombardii?
My fotbalisté jsme měli jasně nařízeno, že můžeme jenom na trénink a pak zpět domů. Rozdali nám papíry, kdyby nás někdo chtěl zastavit, abychom se prokázali, že jsme hráči Atalanty a musíme jet na trénink, koupit si jídlo a věci... V březnu jsme hráli osmifinále UEFA Youth League proti Lyonu. Měli jsme hrát v Bergamu, ale kvůli situaci se zápas přesunul do Florencie. Jak jsme odjeli, začalo se to tam horšit. Když jsme přijížděli po zápase domů, už byli všude vojáci, nemohli jsme nikam vycházet. Po dvou dnech mi pak zavolali, že můžu jet do Česka, že to nevypadá, že by se soutěž mohla rozjet. Takže jsem naštěstí ujel domů. Dost starších lidí, kteří se o nás starali, nemoc postihla. Od řidičů nebo lidí, kteří se motali kolem klubu... Někteří už mezi námi nejsou, takže to bylo opravdu hodně smutný.
