Článek
Čas kvapí, vzpomínky zůstávají. Na lavičce trenér Karel Brückner, na hřišti pak Zdeněk Grygera, Tomáš Ujfaluši, Marek Jankulovski, Libor Sionko nebo Milan Baroš, vůbec nejmladší hráč šampionátu. V životní formě operující dvojčata Lukáš a Tomáš Doškovi nebo kapitán Roman Týce.
Tehdejší tým se mohl opřít o osobnosti, které už na startu svých kariér ukázaly velký potenciál. Každý z hráčů se později dokázal prosadit i na seniorské úrovni.
Turnajem na Slovensku vše vyvrcholilo. Lvíčata excelovala a uchvátila hlavně svými ofenzivními manévry. Ve skupině až v úplném závěru přišla o výhru a remizovala 1:1 se Španělskem, které tehdy světu ukázalo třeba Carlese Puyola a Xaviho, pozdější světové i evropské šampiony a několikanásobné vítěze Ligy mistrů.
„Po takovém výkonu by byl remízou zklamán každý. Vždyť jsme viděli zápas, který patřil na nejvyšší úroveň a diváci si jej určitě užili," hodnotil utkání kouč Brückner.
Výhra nad Nizozemskem 3:1 a úspěšná přestřelka 4:3 s Chorvatskem však české mladíky posunuly až do finále. „Ofenzivní euforie zcela ovládla zápas a to jsem chtěl. Věděl jsem totiž, že hrát se čtyřmi útočníky v sestavě je lepší než spoléhat na defenzivu, což se vyplatilo," rozplýval se Brückner po galapředstavení svého mužstva.
🔙 4. června 2000 získala česká reprezentace do 21 let na evropském šampionátu na Slovensku stříbrné medaile 🥈⭐
🇨🇿🇮🇹 Jedinou porážku na turnaji uštědřila týmu Karla Brücknera až ve finále Itálie, které Češi podlehli 1:2. pic.twitter.com/SoCeqge9Z0
— Česká fotbalová reprezentace (@ceskarepre_cz) June 4, 2020
Osmitisícový stadion v Trenčíně ve všech třech případech téměř do posledního místa obsadili nadšení čeští fanoušci, mladíci takřka v domácím prostředí a na vlně euforie proklouzli až do finálové bitvy.
Diváci vstávali ze sedadel
Hvězdná Itálie na Tehelném poli v Bratislavě vyrukovala třeba s Andreou Pirlem, Gennarem Gattusem či brankářem Christianem Abbiatim. A právě Pirlo vyrovnanou bitvu naklonil na italskou stranu: na jeho proměněnou penaltu ještě vyrovnáním odpověděl Tomáš Došek, ale vítězná trefa pozdějšího mistra světa v 81. minutě české mladíky zlomila definitivně.
„Velká škoda. Italové nás porazili de facto standardními situacemi, ze hry nás nepřehráli, takže i proto porážka mrzela," vzpomínal s odstupem Sionko. „Podle diváků, kteří vstávali ze sedadel a prakticky prožili více než polovinu utkání vestoje, to nemohl být špatný zápas," bilancoval Brückner, který o rok později na podzim 2001 přebral reprezentační „A" tým.
Dojatý Karel Brückner během exhibičního utkání v rámci oslavy 100 let Sigmy Olomouc.
„V první chvíli cítíte obrovskou hořkost a zklamání, jenže pak se podíváte do hlediště a tam všude plno českých fandů, kteří se chovají, jako bychom vyhráli my. Mohu být potom zlomený..." ptal se reportérů tehdy osmnáctiletý benjamínek Baroš. Jako by předznamenal, že úspěšný tým, který na Slovensku zůstal těsně pod vrcholem, zdaleka neřekl poslední slovo.
Poslední postup na olympiádu
Stříbrný výběr v českém fotbale opravdu otiskl významnou stopu: druhým místem se kvalifikoval na olympijské hry do Sydney, což je také poslední účast české fotbalové reprezentace pod pěti kruhy.
Brankáři Jaroslav Drobný s Alešem Chalovským, bek Grygera, záložník Jan Polák a kanonýr Baroš se v květnu 2002 ve Švýcarsku dočkali velké satisfakce a EURO jednadvacítek slavně vyhráli.
Záložník David Jarolím mohl být na seznamu hráčů se stříbrem a zlatem v kapse také, ale o druhé mistrovství přišel těsně před jeho startem kvůli zranění.
Brücknerův příchod k A týmu byl jen dalším dílkem do logické skládačky. Většinu hráčů, které tak dobře poznal v jednadvacítce, časem vytáhl i úplně nahoru a mix talentovaných mladíků se starší generací Nedvěda, Poborského, Šmicra, Kollera či Galáska zažil památné EURO v Portugalsku 2004 a také společný postup na MS 2006 v Německu, tedy poslední zápis české reprezentace na scéně světového šampionátu.
Většina hráčů se rozprchla ven
Stříbrné EURO jednadvacítek na Slovensku však může být vnímáno jako symbolický moment, po němž se výrazně akcelerovaly kariéry hráčů na reprezentační i klubové úrovni. Většina hráčů se rozprchla do renomovaných zahraničních soutěží, z čehož pak těžil celý český fotbal. Například Jiří Jarošík, tehdy lehce ve stínu, nasbíral ligové tituly v České republice, Rusku, Anglii a Skotsku.
„Turnaj na Slovensku nás opravu nakopl k zajímavým kariérám. Pro mě osobně to je jedna z nejhezčích vzpomínek," souhlasí Sionko.
„Pomohlo nám to po všech stránkách. Drtivá většina týmu - až na Romana Týceho a Davida Jarolíma - tehdy působila v české lize, ale už jsme něco měli za sebou. Tady jsme na sebe mohli hodně upozornit a povedlo se to. Hned po ME na Slovensku šel do Hamburku Mára Heinz, já ho následoval pak v zimě. A postupně se dostala ven většina z nás a skoro každý se pak ve velkém fotbale prosadil. Byl to opravdu jedinečný tým a vzpomínky ve mně budou napořád," přidává se Ujfaluši.
