Češi nabízeli skvělou podívanou

Když trenér Karel Brückner převzal v prosinci roku 2001 reprezentaci, dostal jeden podstatný úkol - dovést mužstvo na evropský šampionát do Portugalska. Tento úkol splnil v předstihu a přidal ještě hodně navíc. Z týmu, rozklíženého neúspěšnou baráží na MS 2002, udělal partu, jaká tady dlouho nebyla. Mužstvu pak vtiskl herní styl, který přinášel úspěchy i góly, zkrátka fotbal, jaký se divákům líbí a nímž jich bylo více než deset tisíc ochotno přijet až do Vídně, byť v utkání už z hlediska postupu o nic nešlo.

Mužstvo kouč postavil na hvězdách evropského fotbalu, jako jsou Nedvěd, Poborský, Rosický, Koller, Galásek, Šmicer, a doplnil je o mladíky z posledních dvou týmů do jedenadvaceti let, které vybojovaly na ME ve svojí věkové kategorii stříbro (2000) a zlato (2002). U obou úspěchů také byl, takže věděl, o jak talentované fotbalisty jde. Čech, Jankulovski, Grygera, Ujfaluši, Jiránek, Hübschman, Vachoušek, Baroš, ale i další jsou velkými talenty českého fotbalu a určitě o nich stále víc uslyší i Evropa.

Do týmu však dokázal včlenit například i Bolfa, u něhož se zdálo, že po návratu ze Sparty do Baníku se za ním zavřely vody reprezentace. Pod Brücknerovým vedením plně vynikl také Štajnerův talent. Kouč české reprezentace dokázal každému hráči najít jeho místo v mužstvu. I když ve většině kvalifikačních utkání pracoval s na první pohled úzkým kádrem, přesto přesvědčil i ostatní hráče o jejich důležitosti a nepostradatelnosti a dával to patřičně najevo i na veřejnosti. Za necelé dva roky svého působení u týmu vyzkoušel přes čtyřicet fotbalistů a třiadvacet jich použil v kvalifikaci.

Zatímco v předchozích kvalifikacích, s výjimkou ME 2000, český tým ztrácel cenné body s papírově slabšími soupeři a ty mu pak chyběly, tentokrát něco takového nepřipustil. I když v Moldavsku musel bojovat na neregulérním rozbahněném povrchu, v Nizozemsku doslova v nepřátelském pekle, v Bělorusku a Rakousku prohrával, dokázal poslední dvě jmenovaná utkání otočit ve vítězství. Doma pak dovedl všechny duely k vítěznému konci, i když to nebylo jednoduché. Například s Moldavskem si diváci museli na střelecký koncert počkat až téměř do závěru utkání.

Obrovská vůle po úspěchu pak tým zdobila i v přípravných utkáních, takže pod vedením Brücknera dostaly gólové příděly Jugoslávci či Turci, Francouzi se před českou reprezentací dokonce museli sklonit ve svém velechrámu na Stade de France. Už minimálně od poloviny tohoto roku Brückner mluví o tom, že skončil čas zkoušení. Do týmu zabudovává sice citlivě další hráče, ale sází na takové, jimž stoprocentně věří a oni se mu odměňují výbronými výkony.

Z české reprezentace se tak stal obávaný soupeř i pro největší evropské týmy. I to je potěšitelná skutečnost. Nikomu z favoritů se tak moc nechce vylámat si na Brücknerově výběru zuby a pošramotit sebevědomí. Fotbalová Evropa před českým týmem smeká a plně ho respektuje.

I když samotný kouč, ale i hráči se brání označení za jednoho z favoritů ME 2004, tuto nálepku si neodpáří. Výsledky a předváděná hra jim ji, stejně jako fotbaloví odborníci, přišili, i když se to mnohým nelíbí, protože vidí nahoře raději týmy z bohatých zemí, s nimiž přijde do velkých soutěží i velký balík peněz. Věřme, že forma a zdraví hráčům vydrží až na Euro, byť je ještě daleko. Osoby trenéra  Brücknera i kapitána Nedvěda, kteří jsou muži na svém místě, jsou minimálně zárukou, že celý tým udělá pro úspěch na šampionátu maximum.