Článek
V roce 1929 se totiž vedly sáhodlouhé diskuse, zda se má československá reprezentace zúčastnit I. mistrovství světa chystaného o rok později. Novináři sice horovali, aby se národní mužstvo šampionátu v Jižní Americe zúčastnilo, výbor fotbalové asociace si však uvědomoval všechny těžkosti a problémy, které by start v Montevideu přinesl. Proto vyčkával a nechal na valné hromadě jako nejvyšší instanci, aby o účasti rozhodla.
Nebylo divu, když oba letenské kluby Sparta i Slavia projevovaly od samého počátku krajní neochotu uvolnit své hráče pro reprezentaci na tolik týdnů. Vždyť odplutí evropských účastníků šampionátu z francouzského Le Havru bylo naplánováno na 20. červen a návrat až na konec července či začátek srpna roku 1930.
Panující nerozhodnosti zkusily využít dva pražské kluby. Bohemians a Viktoria Žižkov se nabídly, že v případě neúčasti národního mužstva jsou ochotny se do Uruguay vydat a na mistrovství světa reprezentovat československou kopanou jako národní mužstvo. Klokani už ostatně československou kopanou neoficiálně reprezentovali, neboť na památné turné do Austrálie se vydali s propůjčeným názvem Bohemians, které mělo u protinožců evokovat, koho reprezentují. Proč si tedy nedat reparát i v Uruguayi a na mistrovství světa k tomu?
Teprve v ten moment se asociační vedení probralo a vydalo doporučení adresované valné hromadě.
„Z důvodů národní prestiže je nezbytně nutno držeti se při takové příležitosti zásady, že Československo mohlo by býti representováno pouze nejlepší jedenáctkou, bez ohledu na klubové příslušenství hráčů. Protože však není záruky, že by nejlepší mužstvo mohlo býti skutečně vysláno, výbor účast na světovém mistrovství nedoporučuje," pravilo se v něm.
Valná asociační hromada názor akceptovala, a proto když se 31. března 1930 uzavíraly přihlášky účastníků mistrovství světa, Československo na seznamu chybělo.
Bohemians se však své chvíle přece jen dočkali, i když až do 22 let později. Na konci roku 1952 bylo totiž jejich mužstvo hrající krajský přebor pověřeno reprezentací Československa v Albánii. Klokani tam skutečně odjeli a proti národnímu týmu Albánie nastoupili. První zápas v Tiraně prohráli 2:3, druhý pak 1:2 a tyto výsledek figurují v oficiálních reprezentačních statistikách dodnes. I díky tomu si připsal dva ze svých šesti reprezentačních startů na konto dr. Václav Jíra, pozdější místopředseda UEFA, který vedl po listopadu i československý fotbal, či třeba Karel Novák, který po letech vstoupil do podvědomí sportovní veřejnosti jako fotoreportér doprovázejí československé reprezentanty na olympijské hry a působící ve službách fotbalového svazu.
Hodně bizarní výběr se zrodil ovšem i v roce 1970. Po blamáži na světovém šampionátu v Mexiku vyplněné i aférou Adidas - Puma rozprášilo tehdejší vedení československého fotbalu celou reprezentaci. Ještě v září nechalo „Mexičany" sehrát přátelský zápas ve Francii, ale když v Nice prohráli 0:3, vyneslo tresty. Všem hráčům, náhradníky nevyjímaje, snížilo o dvacet, a některým i o padesát procent prémie, které byly vypsané za postup. A vyplácely se samozřejmě v korunách, i když původní příslib zněl, že je hráči dostanou v dolarech nebo alespoň v tuzexových bonech.
Zároveň bylo rozpuštěno celé národní mužstvo a všichni aktéři ostudného mexického šampionátu měli zakázáno reprezentovat. Provinili se svévolným podepisováním smluv a finančními machinacemi, znělo zdůvodnění.
„Kdyby jen aktéři. Já se před závěrečnou nominací zranil, takže jsem do Mexika vůbec neletěl, přesto se zákaz týkal i mě," dokreslil Ján Geleta absurditu tehdejších sankcí.
Distancovaná byla nejen první reprezentační garnitura, ale i případný druhý sled hráčů, takže ke kvalifikačnímu střetnutí o účast na mistrovství Evropy 1972 nastoupilo 7. října 1970 na pražské Letné Československo vlastně s céčkem tvořeným hráči „morálně zdravými" a nezatíženými mexickou aférou, jak psal dobový tisk o Večerkovi, Bombovi, Mutkovičovi, Bartovičovi, Štruncovi, Stratilovi, Albrechtovi a spol.
Podle toho také utkání v té době se slaboučkým Finskem dopadlo. Zápas skončil nerozhodně 1:1 a naděje na účast na EURO byla pohřbena. Záhy poté se ujalo řízení československého fotbalu nově zvolené předsednictvo svazu, které označilo tresty za neuvážené a změnilo je z nepodmíněných na podmíněné. Viktor, Dobiaš, Adamec, Kuna a spol. však už postup nezachránili.
Milost ovšem platila jen pro hráče a nikoli pro trenéra Jozefa Marka a jeho tým. Hlavní trenér Jozef Marko měl zakázáno působit u národního mužstva pět let nepodmíněně a v klubu tři roky podmíněně, jeho asistent Ján Hucko se u reprezentace nesměl objevit tři roky a pro práci v klubu dostal podmínku na rok. A dokonce i lékař národního mužstva Čestmír Nápravník to schytal. Z reprezentace byl vyobcován na čtyři roky, v klubových službách nesměl pracovat dva. A nijak mu nepomohlo, že v Mexiku pracoval za dva. Byl totiž nejen doktorem, ale i tlumočníkem.
I takové absurdity fotbal v minulosti zažíval a nemuselo přitom jít o dobu koronavirovou.
