Hlavní obsah

Belmondo? Asi nikdy nepochopím, říká bývalý kondičák národního týmu

Před rokem byl Pavel Čvančara jeden z prvních, kdo obšírněji popsal dění na hotelu v Olomouci poté, kdy vyšla najevo pařba tří českých reprezentantů v klubu Belmondo před důležitým zápasem. „Poprvé jsem kvůli fotbalu plakal,“ přiznal tehdy kondiční trenér národního týmu. „Asi to nepochopím nikdy,“ říká po roce 35letý kouč.

Foto: Vlastimil Vacek/Borgis
Článek

V úterý večer Čvančara usedne v Amsterdamu s Tomášem Galáskem k televizi, aby na dálku sledoval zápas národního týmu s Gruzií v Olomouci. Momentálně jsou na studijní stáži v Ajaxu. Spolu byli i přesně před rokem. Čvančara jako kondiční trenér reprezentace, Galásek coby asistent hlavního kouče Jaroslava Šilhavého. Tehdy oba zasáhla aféra, kdy trojice českých reprezentantů Coufal, Kuchta a Brabec flámovali v Olomouci v nočním klubu Belmondo.

Co se vám dnes vybaví, když se řekne Belmondo?

Kromě vynikajícího herce, kterého mám velmi, velmi rád, i ta smutná část jedné životní etapy profesionálního života u českého národního týmu.

Jean-Paul Belmondo je nesmrtelný, co reprezentační kauza?

Šlo o obrovskou kauzu, asi největší potom, co se kdysi dávno dělo v hotelu Praha, a je mi líto a mrzí mě, že jsme u toho byli zrovna my. Ale stalo se. Svým způsobem nám to už nikdo neodpáře.

Jak na to s ročním odstupem vzpomínáte?

Musím říct, že zrovna teď jsme se o tom s Tomášem Galáskem bavili. Ani jednoho by nenapadlo, že je to už rok. Tak neuvěřitelně rychle to uteklo. Přiznám se však, že jsem to z hlavy úplně vytěsnil. Kdyby se mi kauza nepřipomněla, pomalu si už ani nevzpomenu. Jde o takovou nepříjemnou kaňku. Samozřejmě člověka mrzí, že se něco takového stalo, ale s tím musíme každý žít. Nejhorší je, že něco takového vůbec někoho napadlo. Vlastně si ani nemyslím, že to někoho napadlo. Spíš vyplynulo z nějaké situace. Šlo o životní chybu, za kterou jsme všichni svým způsobem zaplatili ostudou, což by se už nikdy nemělo opakovat.

Jak dlouho trvalo, než jste pochopil, co se vlastně stalo?

Asi to nepochopím nikdy… Stát by se to nemělo a doufám, že už nikdy nestane. V životě by mě nenapadlo, že je to možné. Ale chybovat je lidské. Přiznám se, že nějakou dobu během dovolené jsem se tím trápil. Bylo mi to velmi, velmi líto. Ale jak se rozběhla zimní příprava, už jsem to z hlavy pustil. Pak už jsem si na to pomalu ani nevzpomenul. Až zase teď.

Bylo podle vás dobře, že trenér Ivan Hašek povolal vyhozené hříšníky do národního týmu později zpátky?

Za mě si tu šanci zasloužili, ale jestli se nepletu, tak Brába (Brabec) už od té doby nebyl, což však asi plyne spíš z filosofie, kterou nyní tým zastává. Za mě to však bylo stoprocentně dobře. Se všemi hříšníky nový trenér a vedení promluvil, něco si k tomu řekli. Byla by škoda se takto kvalitních hráčů zbavovat. Samozřejmě kdyby se něco takového někdy opakovalo, asi by se k tomu člověk už postavil úplně jinak. Myslím si, že je dobře, jak to dopadlo a že jsou zpátky.

Jak jste pak vnímal červnovou aféru před EURO, kdy se reprezentační záložník Michal Sadílek zranil ve volném čase na tříkolce a o turnaj přišel?

Tohle byl asi úplně jiný příběh. Ale ve finále o tom nemám žádné podrobné informace. Každopádně mi bylo strašně líto, že se po jedné aféře za krátkou dobu pod novým vedením udála další nepříjemná věc.

Poté jste přes půl roku působil jako kondiční trenér u reprezentace Ománu. Dovedete si představit, že by se podobná kauza jako Belmondo udála tam?

Nedovedu, vůbec. Ta víra a mentalita je natolik odlišná, že podle mě není šance, aby se tam něco podobného stalo. Hráči sice fungují kvůli klimatu večer, ale takhle před zápasem, to si nedovedu představit. Ale na druhou stranu jsme tam byli relativně krátkou dobu. Ve finále se může stát cokoliv, ale představit si to nedokážu.