Článek
Barák poukázal na to, že nikdy neodmítl reprezentační pozvánku. Zároveň vyvrátil spekulace o tom, že by měl mít problémy s některými reprezentanty, například s Vladimírem Coufalem a Tomášem Součkem, dvojicí z West Hamu. „Za sebe můžu s čistým svědomím říct, že jsem s nikým žádný problém neměl, ať už fyzický, nebo verbální. Myslím, že skoro se všema klukama mám možná až nadstandardní vztahy. Tohle je absolutní nesmysl,“ pravil osmadvacetiletý záložník. A pak zevrubně vylíčil, jak vše podle něj probíhalo.
Co se tedy mezi vámi a reprezentačním trenérem Jaroslavem Šilhavým, potažmo jeho realizačním týmem, stalo?
Dřív jsem se nechtěl vyjadřovat kvůli nemoci nebo tomu, že jsem nechtěl ovlivňovat reprezentaci. Nechtěl jsem vytvářet na tým ještě větší tlak nějakou kauzou, která je podle mě trochu scestná. Ale teď už jsem cítil, že musím vystoupit. Před říjnovým srazem řekl pan Šilhavý, že teď je řada na mně, že bych se jim měl ozvat. Udělat krok, aby se ta situace vyřešila. Ten krok jsem udělal, hned druhý den jsem panu Šilhavému volal. U telefonátu byl přítomen i manažer týmu Tomáš Pešír. Trval zhruba dvacet minut.
Co bylo jeho obsahem?
Asi třikrát jsem se pana Šilhavého ptal, aby mi řekl, jaká interní pravidla týmu jsem porušil. Nedozvěděl jsem se to, vše mi prý bylo řečeno na předchozích srazech, kdy jsme spolu měli pohovory. Ano, pár pohovorů - před Polskem nebo pak v Moldavsku - jsme spolu absolvovali, ale nikdy jsem si nebyl vědom porušování interních pravidel. Vždycky jsem se choval jako profesionál, konflikt jsem nikdy s nikým neměl. První pohovor proběhl mezi mnou, panem Šilhavým a panem Chytrým (Šilhavého asistent) před domácím zápasem s Polskem, kdy mi řekli, že nebudu hrát. Přiznávám a řekl jsem to i ve zmíněném telefonátu panu Šilhavému, že to je jediný moment, za který mi můžou něco říct. Nereagoval jsem, ale naštvalo mě to. V tu chvíli jsem situaci emočně nezvládl. Cítil jsem se skvěle, ve formě, měl jsem pocit, že týmu mám co dát. Těšil jsem se na start kvalifikace a trochu jsem to neustál. Na druhou stranu tohle se stává dnes a denně, ale hráč to nedělá kvůli tomu, že by šel proti trenérovi a realizačnímu týmu. Bral jsem to tak, že mi na tom záleží. Cítil jsem, že mám týmu co dát. Proto jsem byl naštvaný.
Vyjádření reprezentace prostřednictvím tiskového mluvčího Petra Šedivého:
„Vyjádření Antonína Baráka jsme zaznamenali. Rozhodnutí nenominovat ho i důvody, které k tomu vedly, telefonická komunikace i následná vyjádření ukázaly, že osobní schůzka, která je v plánu, je namístě. Po odehrání kvalifikace bude prostor věci, které by měly zůstat v kabině, řešit. Reprezentace se v tuto chvíli maximálně koncentruje jen na závěr kvalifikace o postup na EURO 2024.“
Co se dělo dál?
Manažer Pešír mi řekl, že si po pohovoru v Moldavsku mysleli, že si o nich myslím, že jsou úplní debilové. Že jsem tak vypadal. Ptal jsem se, jestli mají své veřejné výstupy do médií založené na domněnkách, na tom, že jsem si podle nich něco myslel. Tohle není ničím podložené, já si taky mohu myslet, že oni si o mně něco myslí. Pan Šilhavý mi také řekl, že je rád, že jsem se ozval a telefonát jsme ukončili. Myslel jsem si, že jsem ten krok udělal a že jsme si vše řekli. Také jsem zmínil, že bych byl rád, aby naše komunikace neprobíhala přes média, ale že když budou mít cokoliv vůči mně, ať to řeší jako chlapi a řeknou mi to do očí. Chtěl jsem, ať se bavíme upřímně. Prosil jsem je o to. Pak jsem čekal na listopadovou nominaci. Nebyl jsem v ní, což naprosto respektuji. Nemám s tím žádný problém. Ale když se ke mně dostaly zprávy z tiskové konference, kde pan Šilhavý řekl, že se situace nějak neposunula a že zůstala na stejném místě, tak jsem v tu chvíli dostal impulz, že se musím mediálně vyjádřit. Takhle to nejde. Čekal jsem, že trenér mou absenci odůvodní tím, že nemám minutáž, že moje výkonnost není taková, že má na můj post lepší hráče. S tím jsem naprosto ok, naprosto to respektuji, on tvoří nominaci. Ale tohle vysvětlení pro mě bylo trochu moc. Potřeboval jsem se ozvat. Tímhle výstupem bych to rád uzavřel.
Takže podle vás celá současná situace vznikla z toho, že si část realizačního týmu myslí, že si něco myslíte?
Určitě je to jeden z důvodů, bylo mi to řečeno. Do telefonu mi to sám řekl manažer týmu Tomáš Pešír. Trenér Šilhavý mi řekl, že už to se mnou bylo probíráno. Možná jsem se vyjádřil k nějakému zápasu, že to nebylo ok. Nevím. Ale to bych vytvářel domněnky. Chci fakta. A fakt je ten, že tohle mi bylo řečeno.
Můžete popsat i schůzku v Moldavsku po zápase s Polskem?
Byli jsme na ní tři hráči, kteří jsme nějakým stylem rozhodnutí realizačního týmu pro zápas s Polskem nevzali. Během tohoto pohovoru jsem slyšel, že se jim nelíbí moje chování a vystupování vůči týmu. Že jsou tam mladí kluci, kteří jsou v mužstvu poprvé a že není z mé strany dobré, abych dělal ksichty a takhle se tvářil. Ale i na té schůzce mi bylo řečeno, že jsem se z těch tří hráčů zachoval nejlíp. Nereagoval jsem na to, maximálně jsem řekl, že jsem naštvaný, to jsem přiznal. Nedokázal jsem to kousnout, ale další vyjádření jsem k tomu neměl. Možná jsem ještě řekl, že když se pořád nesměju, tak že tím snad nějak neovlivňuji tým. Nepřijde mi to jako něco hrozného. S odstupem času, kdy emoce opadly, jsem to chápal. V říjnu jsem se za tohle své chování omluvil. Mohl jsem reagovat líp, přenést se přes to, být silnější. Beru to jako zkušenost, která mě zase posunula dál.
Jaká vede z celé situace podle vás cesta? Předseda asociace Petr Fousek hovořil o tom, že se chystá schůzka, která ale nakonec neproběhla.
O žádné schůzce jsem nevěděl, nikdo mě nekontaktoval. A jinak sám nevím, co je teď správně. Bavil jsem o tom s lidmi, ke kterým mám velkou důvěru. Když si to přehrávám v hlavě, nevím, jestli mám někomu volat. V nominaci nejsem, což respektuji. Jen bych čekal v dané situaci jiné vyjádření, protože ten krok jsem udělal. Teď proběhne listopadový sraz, další bude až v březnu. Bude nějaký čas si to vyhodnotit a měl bych asi případně dostat echo, jestli se se mnou počítá. Asi by měla proběhnout i nějaká komunikace z druhé strany, měli bychom se pobavit o tom, jak by to mohlo vypadat. Je to složitá otázka, uvidíme, jak se to vyvine.
Pozice trenéra Šilhavého se hodně řeší. Myslíte si, že by se vám otevřela cesta zpátky do týmu, kdyby u týmu skončil?
Takhle to nevnímám, ani to nechci řešit. Pro mě není důležité, kdo je trenér. Nikdy jsem nejezdil na nároďák kvůli trenérovi, ale vždycky jsem jezdil reprezentovat. Svým způsobem je pro mě podřadné, kdo bude tým trénovat. Asi už nikdy s panem Šilhavým nebudeme kamarádi. Ale mám zkušenosti ze zahraničí, kde vidím, že není vůbec důležité, aby měl hráč s trenérem nadstandardní mezilidský vztah. Je to čistě postavené na profesionální složce. Já jsem profesionál, vztahy neřeším. Na hřišti je to jedno, jestli jste s trenérem nebo spoluhráčem kamarád. Tam hrajete za to triko, chcete vyhrát pro reprezentaci. Ale situace budu sledovat, jsem fanoušek českého nároďáku, pořád se i beru za člena reprezentace. Z tohoto hlediska mě zajímá, jestli bude pan Šilhavý potvrzen ve funkci, nebo přijde nový trenér.
Řešil jste celou situaci s vaším tátou, který je trenérem?
Samozřejmě. Řešil jsem to s taťkou, manželkou, agentem, kamarády i s některými reprezentačními kolegy, které nebudu jmenovat. Táta je z toho špatný, mrzí ho to. Celá situace mu přijde nešťastná. Pro mě nebylo nejtěžší nejezdit na reprezentační srazy, ale vidět, jak to tito lidé prožívají.
Zmiňujete spoluhráče. Cítil jste od nich podporu?
Jo, ale nechci teď stavět mužstvo proti trenérovi a realizačnímu týmu. To nechci dopustit. Čeká nás teď velice důležitý sraz, všichni to víme. Ale od hodně kluků cítím podporu z lidské i fotbalové stránky. Z jejich pohledu můžu týmu něco dát, můžu být prospěšný, což mě moc těší. Potěšilo mě i vyjádření Páti Schicka, se kterým máme velmi dobrý vztah. Řekl do médií, aby se tohle vyřešilo. S řadou kluků komunikuji, zatím se mi nestalo, že by mě někdo zavrhnul nebo mi nevzal telefon.
Jaký vztah máte s reprezentačním manažerem Tomášem Pešírem?
Nikdy mezi námi žádný konflikt neproběhl, alespoň si toho nejsem vědomý. Pokud je něco z jeho strany, musíte se zeptat jeho. Necítím nic osobního. Po zkušenostech z minulosti s některými lidmi z Česka, kdy jsem tu ještě hrál, si věci neberu osobně. Vím, že by mi to akorát škodilo. Snažím se mít čistou mysl. Takže z mé strany problém není. Pokud je problém z jeho strany, může mi zavolat a můžeme si to vyříkat jako chlapi.
Napadlo vás, že byste ukončil reprezentační kariéru?
Nikdy jsem to v hlavě neměl. Nevzdávám se. Mám své cíle, vím, kam mířím. Mám to jasně před sebou. Z tohoto pohledu mě nenapadlo, že bych řekl, že končím. Ne! Hodně fanoušků mě podpořilo, chtěli, abych reprezentoval. I kvůli nim si nedovedu představit, že bych nechal nároďák ve štychu. Když budu dobrý na hřišti, chci nároďáku jednoznačně pomoct. Chci dělat fanouškům radost.
